Omluva

Omluva

Omlouvám se za chlad mých slov,
omlouvám se, vy za to nemůžete.
Nemám teď náladu na proslov,
bolí mne hlava, snad prominete.

Oči mě pálí, když slzí krví,
plicím se nedostává vzduch.
Když se stane, že oplatíš poprví,
nebudeš víc žít, budeš duch.

Chci se zachránit od strachu,
že teď někdo vejde do dveří.
A mé srdce hodí do prachu
a vezme mi ticho i měkkotu peří.

Co bych teď dala za samotu,
papír, hudbu a pero v tomhle pokoji.
Kdyby to pomohlo, ukážu nahotu,
jen ať za dveřmi, ten člověk postojí.

Omlouvám se vám,
za špatně napsané básně.
Promiňte mi to prosím,
já nemám talent, neumím psát stejně tak krás

---