Švédská trojka

*

Pavel s Vaškem seděli vedle sebe na přistýlce, Mirka se uvelebila na dvojlůžko proti nim.

"Dala bych si něco k pití, nemáte tu minerálku?" zeptala se, když nikde nic neviděla.

Pavel vyskočil a začal hledat peněženku.

"Nemáme, ale já pro něco dojdu do restaurace."

"Čekáte tu dlouho?"

"Ani né, vlastně jsme přijeli dvacet minut před tebou."

"Docela to tu ujde," snažila se nevnímat pravý stav místnosti.

Pavel byl obratem zpátky s colou, spritem, minerálkou a džusem.

"Ale není tu otvírák, "hleděl rozpačitě na lahve se zátkou.

"Mám nůž," zachraňoval situaci Vašek.

"Co to takhle otevřít je o futra?" radila.

Pavel na ní rozpačitě koukal.

"Ty jsi nejezdil na tábory, nechodil do skauta?"

"Jó, ale mohlo by to vystříknout, nebo se ulomit hrdlo, nebo ohnout zárubeň..."

"Už to je, dostal zátku pryč Vašek a podal láhev Mirce.

"Můžeme začít třeba tím, že se zujeme," řekla do rozpačitého ticha Mirka a sedla si do tureckého sedu.

"Jo, to dobrej nápad, " kývli kluci a začali si zouvat tenisky.

"Jé, ty máš krásný ponožky," vyhrkl Pavel, když uviděl Mirčiny barevné prstíky, každý jiný a každý navlečený zvlášť ve své vlastní komůrce. Hned jí napadlo, že kluci jsou opravdu z hodně malého města, kam prstové ponožky ještě nedorazily a to se dá říct, že jsou letos už out.

Mirka se snažila rozvolnit napjatou atmosféru.

"Ty ses nechal ostříhat, viď?" prohodila směrem k Pavlovi.

"Jo," usmál, zčervenal a prohrábl si ježka.

"To je hezký, ale Vaškovo barva se mi líbí ještě víc. To máš barvený?"

"Ne, to je vyšíslý."

"Pěkný. A neuvažovali jste o nějaké barvě, třeba blond konečky, to teď letí."

"Néé, to u nás v práci nikdo nenosí," uculil se Pavel na Vaška. Hrál si s prsty, culil se, červenal. Vašek byl o poznání klidnější.

"Ale třeba hokejisti to nosí a fakt jim to sluší, nebo co takhle proužeček?"

"Jé, to by na nás koukali v dílně jak na magory. To víš, malý město."

"Co jste řekli doma?"

"Že jdeme na pivo. Chodíme na pivo každej pátek a někdy se i zdržíme."

"Takže máte čas."

"To jó, a můžeme tu zůstat dlouho, do rána asi ne, ale nechtěli jsme tě odbýt jen za hodinu." Vašek byl ten sebevědomější a výřečnější.

"Jsem rád, že jsi neztratila odvahu."

"Taky jsem ráda, všichni jsme jí mohli ztratit. Vůbec nepřijet, přijet a hned zmizet, přijet, posadit se tady a stejně utéct. Nikdo neví co se vyvine."

"Když si přijela až jsem, tak nám už asi důvěřuješ. Můžeš se na nás ve všech ohledech spolehnout."

Probrali ještě počasí, stav cesty do Horní Dolní a možnost restaurace v přízemí, když se Vašek osmělil říct větu: "Tak se přesuneme k tobě."

Sedli si také do tureckého sedu a čekali.

"Nepadá mě, že bysme mohli začít hrát flašku," řekla Mirka žertem.

"Nó, jako na letním táboře."

"No a co máš teda ráda?"

"To se ptáte už popáté, to vyplyne ze situace, to co nemusím vám řeknu."

"Tak jo. Sprchu jsme si dali doma, ale jestli chceš, tak si jí můžeme dát ještě jednou."

"Nemusíte, je poznat, že jste hezky vymydlení. Jako já." usmála se.

"Ty se tak hezky usmíváš."

Mirka měla ráda ten typ čistotných mužů, kteří si na sebe potrpí, příjemně voní, vzbuzují v ženě touhu políbit je bez obav nad horní lem trička nebo košile. Kluci působili vymydleně, ale Pavlovo tričko pamatovalo už mnoho, mnoho vyprání.

Vašek podal Mirce ruku, přitáhl si ji k sobě a chtěl ji políbit.

"Líbání ne, to bych si doma připadala nevěrná, " zamítla už první praktiku.

Posadil si ji k sobě zády a začal ji hladit a svlékat tričko. Pavel ji hladil po břiše a svlékal džíny. Vašek rozepl podprsenku a Pavel stáhl kalhotky. Oba se jí něžně dotýkali a laskali po celém těle.Vzrušila se rychle. Pavel měl špičku jazyka hbitější než při konverzaci.

"Který z vás mi to udělá první," zeptala se, když se jí mazlení zdálo příliš dlouhé.

"Tak třeba Pavlík, " chtěl dát příležitost plaššímu kamarádovi Vašek a donesl několik krabiček kondomů.

"To nemusíme všechno zdělat," pravil omluvně.

Pavel opatrně rozdělal krabičku, trhal čtvereček od kraje, nešlo mu to, trhal ho zubama, trhal ho neuvěřitelně dlouho. Když se mu to povedlo, hleděl na obsah, jako kdyby ho viděl poprvé. Pak ho podal Vaškovi.

"Radši přece jen ty."

Mirka se Pavlovi podívala tam, kde je to nejdůležitější a dala mu za pravdu. V duchu si říkala, že mu snad měla opravu zkontrolovat občanku. Usmála se. Ne, tohle dítě má přes pětadvacet i když vypadá na nezletilého. Tohle mládě má už dokonce ženu a potomka.

Vašek podal gumičku, tak jak jí dostal od Pavla, Mirce. Obráceně. Zakroutila hlavou.

"Já s tím neumím," přiznal se Pavel a nervózně si hrál s přívěskem ve tvaru delfínka, pověšeném na krku.

"Víš, doma to nepoužívám a jinam nechodím."

Uvedla stav věci do správné polohy a bezchybně nasadila. Hodila za hlavu rušivé nedostatky, přestala si prohlížet Pavla i pokoj, aby jí jeho hubené tělíčko, příliš zarostlý klín a neschopnost erekce nevyváděly ze soustředění a nechala ho používat to, co ovládal. Vyzkoušela několik poloh, které jí zaujaly v hard core časopisech a nebylo to vůbec špatné. I Pavel se konečně vzmužil. Mirka sáhla po dalším čtverečku a předvedla oběma, jak se trhá správně uprostřed v místě perforace, aby zubama na kousky roztrhané pytlíky na koberci nevypadaly jak zbytky vánočních konfet.

*

Ale, ale, tak švédská trojka, zasmála se Mirka a přečetla si inzerát ještě jednou. V rubrice Hezké chvíle si všimla inzerátu: Jsme dva kluci ve věku 26 let, sportovních postav. Hledáme štíhlou ženu na hrátky ve třech. 100% zdraví nabízíme a požadujeme. tel : 728 856 235

Inzerát Mirku zaujal.

Při častém pobytu svého manžela na práci v zahraničí, listovala erotickými časopisy a myšlenka na sex se dvěma muži jí přiváděla při masturbaci spolehlivě k orgasmu. Ještě nikdy nesebrala odvahu si něco takového vyzkoušet. V době studií se pár příležitostí naskytlo, ale ona je nevyužila z důvodů tak uboze banálních, jako je společenská morálka, pocit nepatřičného chování a následná pomluva, označujíc jí za ludru. O to víc byly její představy divočejší.

Když měla objednané montážníky žaluzií, představovala si, jak přijdou k ní domů, budou sebevědomě drzí, vyzývaví, začnou jí dělat neslušné návrhy a ona podlehne. Udělají jí to přímo pod oknem, pěkně se na ní vystřídají.... jenže představa nemá hmotné kontury, vůně, chutě, nemluví mimo fantazii autora.

Když montážníci přišli, měli špinavé montérky, páchli pivem a potem a mluvili jak lopaty. Představa, že by jí teď měli zmermomocnit Mirku natolik zhnusila, že jim nenabídla za slušnou práci ani vodu a nedala dýško.

Stejné pocity měla, když šla kolem rozestavěného domu a pohvizdovali na ní dělníci. Nad ránem, pod teplou přikrývkou v příjemném polospánku s prostředníčkem na poštěváčku jí v hlavě násilnili dva zedníci na paletě s cihlami. Když šla o hodinu později kolem stavby, cítila nepříjemnou vlhkost nedodělaných zdí, viděla maníky v montérkách od šmíru s kolečkem u palety s cihlami, které by jí sedřely zadeček do krve, zahlédla jednoho dělníka močit a jiného s uhry pokuřovat a pohrávat si přes kapsu s přirozením, otřásla se nad svými představami odporem.

Takhle opravdu ne.

Inzerát měl tu přednost, že byl podán v sousedním okrese, tedy dost blízko na dojetí a dost daleko kvůli diskrétnosti.

Poslala na inzerát esemesku: Ahoj kluci, četla jsem váš inzerát a měla bych zájem. Jsem pohledná štíhlá blondýnka 168/56. Jakou máte představu a kde? Majka

Odpověď přišla druhý den dopoledne. Vyměnili si pár zpráv, když zavolal muž,  jménem Vašek. Jeho příjemný hlas si získal její sympatie. Krátce si řekli o svých shodných představách užít si něco víc než společenské konvence běžně dovolují a domluvili setkání.

*

Mirka minula téměř prázdnou zahrádku restaurace Diabolo, prošla lokálem a zamířila zpět na terasu. To aby zmátla ty dva, co na ní čekali a viděli jí přecházet silnici.

"Ahoj, já sem Majka. Myslím, že se nepletu, v tuhle hodinu tu bývá prázdno a vy budete ti kluci na inzerát."

"Jo, ahoj," oba se zvedli a podali jí ruce.

Ten vyšší byl věcně přímočarý.

"Můžeš si prosím sundat tu čepici a brýle?"

Mirka to měla v úmyslu, ale udělala to hned. Jeho přístup jí sice maličko překvapil, ale vcelku potěšil.

"To aby jsme tu neseděli maskovaní," vysvětloval. My také nemáme brýle a kšiltovku.

Byla nesvá, ale chovala se tak, že to na ní nepoznali.

Bavila se nenuceně, ptala se na jejich zkušenosti, jak k nápadu došli, ... Kluci se rozpovídali sami. Dokonce i o svém rodinném zázemí.

Opodál na terase seděl postarší manželský pár. Zdálo se, že na obsluhu mluvili německy, proto se Mirka nerozpakovala mluvit zřetelně a bez obalu.

"Ty lidi asi poslouchají," řekl jeden z kluků.

"A zdálo se mi, že spolu mluví česky."

Mirka se nenápadně po chvíli natočila tak, aby na ně viděla. Muž měl nepřirozený výraz v obličeji, zdálo se, že horečně předstírá, že poslouchá co mu jeho partnerka povídá, i když byl jeho ušní bubínek nasměrován ke stolu naproti.

Mirku to nerozhodilo a bavila se dál. Napadlo jí, že normálně by se těmito mladíky nebavila, ale odosobněná situace jí přitahovala jako magnet. V hlavě jí hučelo, že nedostatky nevadí, jde jen o zážitek, o film, o děj, který po odchodu z kina pomine a zůstane jen příjemnost. Měla by zůstat.

*

V koupelně se důkladně osprchovala, vyšla ven, popadla zbylou láhev coly a zručně ji otevřela o zárubeń dveří. S chutí se napila, koukla na hodinky na stolku a sedla si ke klukům na postel. Oba si zakrývali klín ručníkem, ale tvářili se, že jsou lační pokračování. Mirka se zadívala na umělé květiny na okně, po stěnách, na thajský vějíř na protější zdi, všimla si odřené skříně, rozviklané židle, tristní barvy potahů pelesti, opřeného zrcadla v rohu a celkově se jí pokoj zdál mnohem, mnohem horší než před hodinou. Průvan jemně vibroval dveřmi a z chodby byl slyšet vřískot hrajících si dětí sociálně nepřizpůsobivých občanů, které radnice dočasně vystěhovala do tohohle omšelého prvorepublikového hotelu na náměstí v Horní Dolní.

Hotel býval kdysi výstavní dominantou malého náměstí bohatého horního města. Pamatoval urozenou klientelu, přijíždějící v kočárech, dámy s výstavními klobouky, pány s drahými doutníky a hůlkami vykládanými perletí, chodby a schodiště pokryté nachovým kobercem, z něhož zbyly na jednotlivých schodnicích úchyty pro tyče.

Když Mirka zaparkovala, ocenila, že hotel má samostatný vchod a recepci až ve vedlejší restauraci. Prozvonila kluky a Vašek jí přišel dolů otevřít. Vedl jí do druhého patra omšelými chodbami s olejovým nátěrem neurčité barvy, kolem společné kuchyně plné odpadků, do pokojíku s výhledem do stráně, kde se patrně krátce po "sametové" snažil kdosi vybudovat terásku, vysypanou bílými oblázky s kovovým zdobeným zahradním nábytkem, který rezavějící, pomalu zarůstal plevelem.

V tu chvíli ještě potlačila své estetické dojmy a soustředila se na to, proč tam vůbec je. Teď se ale podívala na Pavla, představila si jeho bázlivého vrabečka a věděla, že tu není jako členka Armády spásy a že se hošík výstřiku už nedočká.

"Ty se pořád moc hezky usmíváš," řekl Vašek.

Chvíli se na sebe mlčky dívali.

"Pojedu," zvedla se Mirka a začala se oblékat.

"Je to s váma fajn, ale už nebudeme pokračovat."

Snažili se zakrýt zklamání, ale chovali se mile.

Na chodbě potkali rodinu s pěti dětmi. Není nad anonymitu cizího města!

Na parkovišti se s ní rozloučili polibkem a smutným pohledem.

"Tak kdyby jsme se už neviděli..." Psí pohled v jejich očích dával tušit, že ví, že se s největší pravděpodobností už neuvidí, ale naději nepohřbívají. Oba jí až dojemně políbili a opatrně objali.

Nastartovala a bez ohlédnutí šlápla na plyn. Nechtěla, aby jeli za ní. Stejně by jí nestačili.

*

Když Mirka kupovala na Aralu puget, cítila lehké výčitky svědomí, že dárek odbyla. Slíbila bývalé spolužačce Martině, že na oslavu jejích narozenin sice přijde, ale neví v kolik a že se tedy předem omlouvá. Balíček s překvapením měla připravený, Aral jistil květinu non-stop.

"Vypadáš skvěle, jak to děláš?" vítala ji Martina.

Mirka se k ní naklonila a spiklenecky pošeptala do ucha:"Povím ti to v kuchyni," končila, aby ostatní nebyli příliš zvědaví.

Při výpomoci hostitelce, krájení bagety a vylíčení hlavního děje se Martině svěřila: "Samotnou mě překvapilo, jak jsem byla v té situaci věcná až cynická. Asi už stárnu. Cítila jsem se a ještě teď se cítím skvěle po těle. Ale je to jako po zasycení hladu neznámou minutkou ve výletním hostinci. Masíčko bylo čerstvé, salátek křupal, ale byla to jen adrenalinová svačinka. Svačinka co se nedá srovnat s večeří připravenou s láskou doma, nebo s večeří s milovaným v příjemné restauraci. Jo, hlad byl zahnán, ale navštívit znovu cíleně ten hostinec, jak jistě Martino uznáš, nemám v úmyslu. Možná, jestli pojedu někdy kolem...." Zasmála se.

"Mám trochu výčitky, že jsem kazila chlapečky."

"Ale, prosím tě, to je sen mnoha kluků, užít si se starší ženskou, taky bych do toho šla, ale s mou postavou..."

Se smíchem popadly připravené tácy a spěchaly na terasu.

Na zahradní terase bylo slyšet kroky. Franta vítal další hosty.

"To je príma, že jdete. Říkala jsi, že přijdeš jen s malým, když Pavel chodí v pátek s kamarády na pivo. To je fajn, že jste tu všichni."

"Tak to je Dana s rodinou ," představila společnosti Martina svou dvaadvacetiletou dceru. Nemluvně v Pavlově náručí si cucalo paleček a tahalo tátu za přívěšek s delfínkem na krku.

*