ten den

Je neděle 18týho a je to vlastně uplně obyčejnej den.

Ráno sem vstala a „ potkala “ jednoho ze svých nejlepších přátel a docela mi to zvedlo náladu, snad víš, jak si pro mě důležitej.

Vstala jsem v jednu, tagže den neměl ani možnost nějak se ploužit.

Napsal mi můj bývalej kluk, jestli se nechci stavit k němu domů, nesnáším jejich byt, protože sem se v něm cítila vždycky jako nezvanej host, ale neměla sem jinej plán a nejsem z těch, co tráví neděli spánkem na molama prožraný pohovce.

Bolí mě teď břicho a na tý molama prožraný pohovce je miska s nějakým dortem, co mi máma upekla na uvítanou.

Vlastně jsem teď doma asi 34 hodin.

Ten dort nechci. Snad ho sní nějakej z mých kámošů, až se za mnou zastaví, protože sem přeci tolika lidem tak strašně chyběla, jeden si dal dokonce upomínku, že už jsem doma, snad víš, jak si pro mě důležitej.

Jeden mi dokonce zavolal a prý že mě vítá v český republice, to bylo milý a možná i nápaditý, ale nejsou pro mě důležitý lidi, co si fotěj ptáka a posílaj to po netu.

Snad víš, žes pro mě býval důležitej.

Jela sem ke svýmu bývalýmu na kole, nikdy dřív sem to nedělala, protože to zabralo víc času, než kdyby dojel on, jo klidně mě přiď zfackovat, vím co si zasloužím a svádět to na nějakou nevyzrálost  nebudu, však celej život si seru sama …

Bylo nám spolu myslím dobře, čas celkem slušně hojí rány, jen nevím, komu to v celkovým součtu ublížilo víc? Třeští mi hlava, protože sem se pohádala s mámou, tagže se mi nad tím nechce přemýšlet.

Ten dort sem snědla, ale jen proto, abych mohla umýt tu misku a udělala mámě radost, prý chce být sama nebo co a jestli se mi tu nelíbí můžu se prý klidně sbalit.To už tu párkrát bylo, ale dnes to znělo jinak. Možná já sem jiná, třeba sem se fakt změnila. Jediný co pořád nevím, je,co chci. Třeba nechci nic. Třeba chci něco, co nemůžu mít. Jo tak to asi nějak bude.

Byla sem skoro tři měsíce pryč. Nevím, že to vzpomínám, protože sem ráda že sem doma, zklamal mě kámoš a zklamala sem sama sebe v tom, že neumím něgdy lidem říct do očí pravdu.

Mám pocit, že ten dort vybleju. Je mi blbě ze smutku? Tesk? Ještě po mně něgdy teskníš? Myslím, že ne .. ale stejně seš pro mě důležitej a já vím, že to víš. Jsi moc chytrej kluk a za poslední dobu nejzajímavější v mým životě, jen už sakra nejez ty houby, fakt mě to mrzí, páč ty tu vnitřní sílu máš, ale ti tví kámoši ji v tobě dusej .. k čertu s nima .

V tašce mám paralen, ale ten mi asi nepomůže, šest stovek, co dlužím kámošovi by se mi hodilo víc, to něgde seženu ..

Na stole mi sedí plyšová žirafa, co sem si přivezla z Anglie, kouká skoro stejně smutně jako já, nesnáším svůj odraz v čemkoli, v čem se něco odráží. Teď se vidím ve skleněným stojánku na fotku, sem na ní já a ségra, co je už nějakej ten pátek v Americe a chybí mi, snad víš, jak si pro mě důležitá ..

.. a taky je to asi půlhodina, co brečela do telefonu, když máma řekla, že ji nebaví život, to abych teď kontrolovala, jestli si do ložnice nebere nějaký laso. Snad máma ví, jak je pro mě důležitá.

Možná je můj život taky bezcenej, ačkoli sem si kdysi myslela, že budu spisovatelka a nechám po sobě nějakej odkaz, sakra, asi mi to nevyjde ..

Je pár minut po půlnoci, tagže ten včerejšek už můžu svíst na úplněk, posranej den .. a jestli úplněk nebyl, tak mi to tak aspoň připadalo, tagže to vyjde nastejno.

V emailu od kámoša stálo, že prý sem totální magor a že prý se mámě nediví, že po mě řve. Magor sem proto, že sem zapomněla nějaký hadry v tašce, co on pak našel plesniví .. snažím se to chápat, ale ta migréna mi to ztěžuje, seru na tebe, snad víš, že důležitej pro mě budeš, až mě pochopíš, protože já sem ta nedobytná pevnost, ke který ty zatím jen vzhlížíš, promiň ale pár plesnivejch triček mě možná rozhodí po porodu ..

Dejte mi všichni pár dní pokoj, potřebuju jen nějakej čas sama pro sebe .. třídit myšlenky, myslet na nějaký cíle .. ty cíle si musím nejdřív vytyčit .. kdybys seděl vedle mě a zvládl neubalit si špeka zároveň, asi bys mi dost pomohl, ale to už chci trochu moc ne? …

Ta hlava už bolí míň .. misku od dortu nechám zplesnivět, bolí mě levý oko a tak ten svůj odraz už vidím míň a míň se nenávidím .. nejhorší je, že dnes vstanu a půjdu ven s tím, co si fotí ptáka, budu myslet na to, co se stalo mezi mnou a tím, kterej si dal upomínku, že se vracím, .. a ten jedinej, kterýmu dám tohle přečíst, to možná ani nedočte do konce ..

Chci, abych byla důležitá taky já pro vás ..