Modlitba pro děvkaře

Uzavřená v blbým pokoji

čumím do popraskanýho stropu

utopená v locích tekutýho chleba

a v hádce nej kamarádky s jejím přítelem.

 

Hledám kousek vzduchu

v mlze cigaretovýho dýmu

milion otáček v hlavě

a ještě víc otázek.

 

Proč kurva všichni řeší

takový debilní kraviny,

mít já koho chci,

tak se nehádám.

 

Už nikdy nepodvedu

ať jsem opitá sebevíc,

ne nejsem dospělá

budu dítě i v důchodu.

 

Jak mám obhájit smysl života

sestře, která si ho chce vzít,

když na to sama pomýšlím,

všechno jde stále z kopce.

 

A stejně chci žít

a hledat a smát se

mít tak to co ostatní,

tak se tak nechovám.

 

Věrná jako plameny krbu

a plevel zahradám

a nehádat se kvůli koruně

znova a znova, promiň a promiň.

 

Už nikdy nebudu plakat,

proto, že jsi s ní a že Tě nemám,

jen proto, že jsi jiný

a že mi chybí ten jímž jsi býval.

 

Někdy vidím Tvůj úsměv

a Tvá slova někde daleko

tam kdesi v koutu duše,

která Ti patřila.

 

Lidi se mění

aspoň se to říká,

nebudu prosit

modlím se pro Tvé dobro.

 

Pro štěstí děvkaře

to je má výhra,

jsem nad věcí,

nebudu Tě proklínat.

 

Nebudu plakat,

jen pokřtím své řasy,

pro nový život,

můj i Tvůj

---