Smutný klaun

Smutný klaun

 

Jsem nejsmutnější z klaunů.

Já nevím kudy kam.

Své sluníčko jsem ztratil,

to vůbec není klam.

 

Proklouzlo mi mezi prsty

a já ho klidně nechal.

Chci, aby se mělo lépe,

domů jsem smutně spěchal.

 

Teď trápím se tu sám a sám.

Je toho na mě moc.

Už lepší nikdy nepoznám.

Mám v celé duši noc.

 

Už nemám smysl života.

Musím tu žít jen tak.

Bez cíle se ploužit světem.

Ztroskotal jsem, jsem vrak.

 

Marně se snažím pousmát.

Křeč moje dásně svírá.

Byla to rána jako z děla,

v mém srdci zbyla díra.

 

Jsem opět v těžké depresi,

svět kolem vnímám stroze.

Srdce je znovu na kusy,

zničila ho exploze.

 

Svou bolest skrývám pečlivě

a nedávám ji znát.

Vymýšlím různé ftípky,

dělám, že se chci smát.

 

Uvnitř jsem ale rozerván

a neskutečně trpím.

Už nejsem svého žití pán.

Jak přežít to? Fakt nevím!

 

Osud mě nejspíš odsoudil

být sám na věky věků.

Radši se někam zahrabu.

Přes hlavu svou dám deku.

 

Holt ponesu svůj úděl dál.

Chci vidět, jak se smějete.

Jsem nejsmutnějších klaunů král,

tak klidně do mě kopněte.

 

J.M.A.

---