Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Chvátajíc jednou nevlídným, sychravým lednovým odpolednem ulicí, odpotácel se mi pohled zpod sklopené hlavy (to proto, aby mi lednový déšť nezkrápěl brýle) do výkladní skříně knihkupectví, kde upadl na titulek „Jak pracují sítě“. Chvíli na něm spočinul, leč já chvátal dál, a tak ho musel opustit. Jenže zrakový vjem se prostřednictvím centrální nervové soustavy dostal až do mozku a tam zažehl jiskérku úvahy.
Jakpak že pracují sítě? To je asi různé. Například volejbalová síť pracuje tak, že když do ní pinknete míč dostatečnou silou, odpruží vám ho zpět. Obdobně pracuje též síť nohejbalová, případně tenisová. Naproti tomu zcela jinak pracuje síť rybářská. Ta je - alespoň mohu-li soudit dle skromných znalostí z oboru lovu ryb - vlečena za lodí, přičemž se v ní zachytí vše, čehož rozměry jsou větší, než vnitřní rozměry jednotlivých ok sítě. Tedy savci, ryby a všechno ostatní, nacházející se momentálně v akčním radiu příslušné sítě. Na podobném principu - jenže na souši - pracuje také síť používaná k odchytu zvěře. Rozdílně od sítě vlečené lodí pracuje síť pavouka. V tomto případě je síť statická, hýbe se kořist. Nebo obět - jak je ctěná libost. Nepočítaje síťku na motýly a na vlasy, na jinou síť jsem si nevzpomněl.
Až po chvíli mi paměťové buňky vnutily vzpomínku, že na obálce té knihy byl také monitor počítače. Aha, usoudil jsem, jednalo se o sítě počítačové. To je tedy, holenku, jiná…nuže - síť počítačová pracuje tak, že do ní můžete pinknout cokoli a libovolnou silou, a jste bez toho. Zmizí to v ní navždy. A že byste do ní něco chytili? Nenechte se vysmát. Leda virus. Na rozdíl od dobře přivázané volejbalové či rybářské sítě, síť počítačová má jedno specifikum - čas od času spadne. Což zmíněné předchozí postihne jedině v případě, že jsou nedbale uloženy na regálu a dostaví se zemětřesení o síle od 3 stupňů Richterovy stupnice výše. Ale to je extrémní případ. Obvykle nepadají. Představuji si tedy počítačovou síť spíše jako žebřík, po němž se pohlcované informace (pro odborníky: pohlcovaná data) příčku po příčce šplhají výš. Až potom nějaká příliš závažná a tudíž těžká informace šlápne na zeslabenou příčku… a už to všechno letí!
Ani když vás postihne pád počítačového žebříku - eh...pardon, sítě, nevěšte hlavu. Vezměte někde poctivou, z provázků zručně sesukovanou síť, a jděte si s kamarády ťuknout nohejbálek. Čas od času je toho zapotřebí, jinak by vás mohlo postihnout sesypání celého mozkového hardware…
no, pokud mi tedy ještě nějaké zbylo (tj. to hardware), tak se pokusím řídit tvou radou. . . :-) :-) Jo, mimochodem, už jsi někdy viděl síť, která pracuje? :-) :-)
Písmák