Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seK.Y.Z.a.N.O.P. No.3
21. 09. 2005
0
0
1126
Autor
Shogun
29.6.16
Stál tu na malym stupínku jak potulnej kazatel a křičel do světa svoje pravdy. Sděloval světu svoje názory, svoje emoce, svoje touhy a přání. A všichni na něj z vysoka... kašlali. Připadal si jako blbej mezi slepejma, jako pakráva ve stádě plameňáků, jako basová struna v továrně na rybičky. Nikoho nezajímalo, jak se dá ovládnout svět pomocí tří pomerančů, dálkovýho ovládání vod mikrovlnky a cédéčka Joea Satrianyho. Všichni ignorovali nejhlubší podstatu ropy, jako by ani nevěděli, že je blbost dělat zákon, podle kterýho se musí všechno strkat do igelitovejch pytlíků, když za chvíli bude stát průměrnej igeliťák víc než chleba.Vysral se na to, zabalil si a vydal se domu. Stařík naproti se pousmál.
20.6.16
Balancoval na mostě od smrti ke smrti. Na jedný straně byl ráj a na druhý ...taky. Znal tu nicotu, která obklopuje celej jeho malej svět, ale jediný, co moh udělat, bylo zhasnout. V temnotě nad ním se rýsovala malá hvězda. Ne moc znatelná, ale přece jen náznak něčeho vyššího... něčeho jinýho... něčeho... neznámýho. Třeba tam vede ta pravá cesta. Ani ráj, ani smrt, ani nicota, ani most. Cesta draků. Ale jak tam?! Člověk tady stojí na ostří nože, neví kam ho to převáží, jestli do ráje nebo jo... doufá, že najde druhou stranu, do smrti, kde končí most... A přitom neví, jestli nejde špatnym směrem. Smrt je hranice nicoty a nahoře... Ten kdo chce stoupat, musí mít křídla. Křídla volby. Křídla svobody. Dokážeš uletět?
13.6.16
Yan hodil a dal deset z devíti. Jeho soused jenom tři ale i to stačilo k postupu do druhýho kola. Tam už to bylo výrazně hustší. Rozhodčímu totiž narostli dredy s korálkama na konci. Yan to ještě ňák tak rozdejchal, ale jeho soused šel do kolen. Tentokrát dal jenom devět ze sedmi, takže vypad a moh jít na večeři. Tam potkal malou roztomilou myšku, která redukovala místní zásoby parmazánu. V tu chvíli ale začal děj gradovat, nastala katarze, kolize a krize a v důsledku zvýšení cen ropy na Londýnský burze napsali ůčet na konopnej toaletní papír. Yan se chytil za hlavu a běžel domu. Tam vypil na ex vázu tulipánů a usnul.
Stál tu na malym stupínku jak potulnej kazatel a křičel do světa svoje pravdy. Sděloval světu svoje názory, svoje emoce, svoje touhy a přání. A všichni na něj z vysoka... kašlali. Připadal si jako blbej mezi slepejma, jako pakráva ve stádě plameňáků, jako basová struna v továrně na rybičky. Nikoho nezajímalo, jak se dá ovládnout svět pomocí tří pomerančů, dálkovýho ovládání vod mikrovlnky a cédéčka Joea Satrianyho. Všichni ignorovali nejhlubší podstatu ropy, jako by ani nevěděli, že je blbost dělat zákon, podle kterýho se musí všechno strkat do igelitovejch pytlíků, když za chvíli bude stát průměrnej igeliťák víc než chleba.Vysral se na to, zabalil si a vydal se domu. Stařík naproti se pousmál.
20.6.16
Balancoval na mostě od smrti ke smrti. Na jedný straně byl ráj a na druhý ...taky. Znal tu nicotu, která obklopuje celej jeho malej svět, ale jediný, co moh udělat, bylo zhasnout. V temnotě nad ním se rýsovala malá hvězda. Ne moc znatelná, ale přece jen náznak něčeho vyššího... něčeho jinýho... něčeho... neznámýho. Třeba tam vede ta pravá cesta. Ani ráj, ani smrt, ani nicota, ani most. Cesta draků. Ale jak tam?! Člověk tady stojí na ostří nože, neví kam ho to převáží, jestli do ráje nebo jo... doufá, že najde druhou stranu, do smrti, kde končí most... A přitom neví, jestli nejde špatnym směrem. Smrt je hranice nicoty a nahoře... Ten kdo chce stoupat, musí mít křídla. Křídla volby. Křídla svobody. Dokážeš uletět?
13.6.16
Yan hodil a dal deset z devíti. Jeho soused jenom tři ale i to stačilo k postupu do druhýho kola. Tam už to bylo výrazně hustší. Rozhodčímu totiž narostli dredy s korálkama na konci. Yan to ještě ňák tak rozdejchal, ale jeho soused šel do kolen. Tentokrát dal jenom devět ze sedmi, takže vypad a moh jít na večeři. Tam potkal malou roztomilou myšku, která redukovala místní zásoby parmazánu. V tu chvíli ale začal děj gradovat, nastala katarze, kolize a krize a v důsledku zvýšení cen ropy na Londýnský burze napsali ůčet na konopnej toaletní papír. Yan se chytil za hlavu a běžel domu. Tam vypil na ex vázu tulipánů a usnul.
Díky ti,hledat v tom hlubší smysl je poměrně obtížný a ani já vlastně pořádně nevim, co sem tim myslel...