bojovka

po zádech prstem cestička do vějíře řas Paolo ... monsignore!

setkali se po dlouhé době

přišli do toho areálu opuštěných domů

srdce v třepotání

konečně ten pocit!

tady byl jejich domov

 

sluneční paprsky lámají se o střechy

nebe ještě modré už chytalo rudé nádechy

prach omlácené omítky a spousta drátů

nakousané okenní tabule

stodola z kamenů

trámy prohnilé

pod nimi dlouhý stůl

jako večeře páně

objednávají si a čekají

šimrá ji na zádech

                     nevidí mu do očí

                     vidí se v jeho temných sklech

 

pak najednou přijde útok

všichni mají zbraně!!!

 

běží do prádelny a zamotává se do šnůry a těch starých hadrů

postřílí je všechny!!!

uteče jim někam kde ji nebudou hledat

cha chlapi!!!

uteče jim někam kde je klid

prolézá oknem

bojí se toho střepu

visí několik metrů nad ní

                 vítr si s ním pohrával několik zim

                 nesmí se dotknout rámu

                 nesmí se dotknout

dostala se ven a plíží se pod okny

slyší jejich hlasy a v sudu si naplňuje pistolku další dávkou vody

jsou blízko

                neví kde ji mají hledat

                ale oni se nevzdají!

                 jsou agresivní a hledají důkladně

je schovaná ve výklenku pod oknem

když najednou ji překvapí

rychlý pohyb

dostala ho!?

dostala ho!!!

jo!

p o    t e m n ý c h    s k l e c h    s t é k a j í   š p i n a v é    k a p k y

---