Den

Viktorovi. Navždy. To jediné.

Alena sedí na okraji postele a kouří cigaretu. Na sobě má pouze černé spodní prádlo. Okolo pravé ruky má omotané prostěradlo. Vilém leží natažený přes celou šířku postele. Něco si zpívá. Pak přestane a pohlédne na Alenu. Usměje se.

Vilém

Proč musíš po tom vždycky kouřit?

Alena

Nevím. Prostě mám pocit, že je tohle zrovna ta správná příležitost abych si zapálila. Můžeš ten zlozvyk obhájit nervovým vypětím. Aspoň nějaká omluva pro ostatní a berlička pro tebe.

Vilém

Nechápu, co má nervový vypětí společnýho se sexem.

Alena

Asi nic.

Vilém

Takže?

Alena

To, že ty jsi bezcitný ještě nemusí nutně znamenat, že i my ostatní jsme takoví.

Vilém

Aha.

Alena

Martin.

Vilém

Jo jasně. (pauza) Promiň.

Alena

Ne, to není tvoje vina. (zarazí se) Počkej…jo je to tvoje vina, ale ne úplně.

Vilém

Díky.

Alena

(típne cigaretu a vrhne se na Viléma, vášnivě ho políbí) Ty můj medvídku.

Vilém

(procítěně) Ty moje kudlanko.

Alena

Kdybych byla kudlanka, ty bys musel být už několikrát po smrti.

Vilém

Motýlku?

Alena

(zamyslí se) Na motýlka jsem moc tlustá. Ty kytičky by určitě umřely.

Vilém

Nechceš dopít to víno? (natáhne se pro krabici)

Alena

(zavrtí hlavou) Mm-mm. (Vilém položí krabici)

Vilém

(obejme Alenu a políbí ji zezadu na krk) Nedělej si kvůli tomu hlavu. Vždyť jste se rozešli.

Alena

Já vím. Ale stejně jsem to neměla v úmyslu.

Vilém

Co?

Alena

No…spát s tebou. (otočí hlavu a podívá se Vilémovi do očí) Já jsem na tyhle věci asi úplně blbá.

Vilém

(nejprve mlčí a pak Alenu políbí na prsa) To je jedno, ne?

Alena

Jak jedno? Vlastně si myslím, že jsi mě zneužil. Víš, jako, žes využil mého citového rozrušení a svedl mě. Prachobyčejně jsi mě svedl.

Vilém

(stále líbá Alenu na prsa, krk a ramena; mumlá) Já nevím, kdo koho sváděl.

Alena

Cože?!

Vilém

Ty jsi trvala na tom, že mi předvedeš, jak si umíš svléknout podprsenku jako ve Flashdanci.

Alena

(natáhne se pro polštář, položí Viléma na záda, obkročmo si na něj sedne a polštář mu položí na prsa) Ale ty jsi mě nalil vínem.

Vilém

Účel světí prostředky.

Alena

(pateticky)Ty znáš přísloví! V Amélii z Montmartru říkali, že jen hodní lidé znají přísloví!

Vilém

No, tak to jsem asi hodnej. Možná by sis mě neměla udusit.

Alena

(přitiskne polštář Vilémovi na obličej, je slyšet mumlání) Neměla?... to radši nech na mě, broučku. (zarazí se a natáhne se ke stolku pro telefon, pustí polštář)

Do háje, už je půl devátý.

Vilém

(zpod polštáře) Co?

Alena

Už musím do školy.

Vilém

Už?

Alena

(obléká se: ponožky, džíny…) Jo.

Vilém

(je trochu rozmrzelý) Podáš mi cíga?

Alena

(roztržitě) Na.

Vilém

Zapalovač?

Alena

Tady.

Vilém

(zapálí si cigaretu a natáhne se pro popelník) Co děláte dnes ve škole?

Alena

Co?  Jo, nic moc, úterý je dobrý. (kontroluje čas) Přijdu pozdě na seminář…(nadzvedá prostěradla a peřinu) Uhni.

Vilém

Co zas?

Alena

Neviděl jsi někde moji modrou propisku?

Vilém

(kouří; jakoby mimochodem) Zapadla pod postel, když jsi mi ukazovala, jak ji udržíš mezi kozama.

Alena

Viléme!

Vilém

Aleno!

Alena

Neopič se po mě.

Vilém

Neopič se po mě.

Alena

Ježiš!

Vilém

Ježiš!

Alena

Fajn, tak já jdu. Ty se tu klidně dál chovej jako malej fakan. (vezme tašku, která je u postele a odejde)

Vilém

(stále si něco povídá, podle intonace nejspíš to samé, co říkala Alena, pak nahlas) Tak já ti zejtra zavolám!!?

Alena

(křičí od venkovních dveří) To snad radši ani nemusíš.

Vilém

Alenko!

Alena

(vrátí se, je nervózní a je vidět, že pospíchá) Tak co je?!

Vilém

(vyfoukne kouř) Neztrať se mi v té říši divů.

Alena

(přistoupí k posteli, sehne se a políbí Viléma na čelo) Neboj.

 

                                                                                tma

---