Slzy z tvých větví

* 1997

. . . slzy z tvých větví v minulém kraji v odešlé skále a pod jinou oblohou s větrem co sálá řekni mi tenkrát pobřeží bylo a zůstalo s námi řekni mi bylo nás víc? hořel ten oheň už tenkrát? vím že hořel vím to jistě a koho vzal a vrátil zpátky? zrodil se u nás doma v kopci? šel jsem kolem něj a známé tváře se mi mihly před tváří ovanuly mě vůní tlení a nevyslovitelných jmen nevím zda to byli bohové či ďábel nebo já sám už nevím je to dávno a nevím zdali jsem se dožil jitra v tom lese a proč se tam chci vždy znovu vrátit zdali jsem se dožil rána kdy pod námi a nad námi bylo moře zelené větve a listí a louky ó pane jsi tak daleko abys mi poradil přesto jsem zahlédl tvoji tvář v železném šperku tam kde se všechno ztrácí tvá je vůle bože tvá tvář je mi známá prosím nenech mě tápat nenech abych se ztratil dej ať se mohu zachytit loukotě tvého povozu cesta je strmá a končí v tmavých horách kam se člověk nikdy neodvážil vezmi mě tam nevěřím že tam žije čaroděj vím že tam musím tam teče má krev tam kořeny mých žil živí staré duby tam má košile zůstala v potoce a přikryly jí oblázky a tam jsem poprvé zmizel a poprvé uviděl tebe bože mí bratři šli po mnoho nocí vedle mě a černé bahno byla zem pod našima nohama šli jsme a nevěděli kam a nevíme zas bože bratře můj

---