drak Sekretus a víla Amálka.. Jak se Amálka chtěla nechat sežrat..

.

.

.

Před prapraprapra-dávnými časy žil byl jednou jeden šťastný drak jménem Sekretus, který miloval ohnivé útoky na nevinné bezbranné vesničany. Vždy proplachtil nízko nad zemí a když vychrlil na nejednu slaměnou stříšku tolik ohně, za jehož množství by se nestyděli ani nebojácní piloti letadel shazující napalm ve Vietnamu. Poté odletěl do své nedaleké jeskyně, kde relaxoval, sledoval reality show Bar a promýšlel novou strategii útoku. Porušil mnoho zákonů: maření výkonu spravedlnosti, obtěžování žen na veřejnosti a krádež v supermárketu, a na obě jeho hlavu byla vypsána ohromná odměna, kterou zatím nikdo nezískal. K čemu obžaloba, když se z lovu ještě nikdy nikdo nevrátil živ a zdráv? Nejeden chrabrý rytíř v těžké válečné zbroji zahynul v těch nejhorších bolestech, jaké si jen dokážete představit, když se stal jedním z deseti chodů Sekretova skromného obědu. No jo, dráček býval gurmán a pečlivě si vybíral, zda si utrhne stehýnko nebo dá přednost prsíčkům.
  Ty doby už dávno odvál čas. Drak zestárl, většina zubů mu vypadala a jemu nezbylo nic jiného, než se spokojit s vegetariánskou stravou, výživnými kašičkami od Hamé a s vesničany menšího vzrůstu, které by dokázal zhltnout. Křídla, která pro něj před léty znamenala obrovskou výhodu v boji, postihla pekelně bolavá artritida. Myslel si, že tragédií v jeho životě bylo už dostatek. Ale omyl.
   Jednoho rána se probudil, nasadil si umělý chrup a vydal se upálit pár rolníků. Avšak jaké zděšení jej zaplavilo, když zjistil, že ze sebe není schopen vychrlit sebemenší plamínek. Jsem k ničemu! Už nejsem drak! Jsem přerostlý krocan! O chvíli, kdy starý drak není schopen vyplivnout plameny slyšel mnohokrát, ale myslel si, že to je jen legenda. Nebyla a Sekretus se stal nepotřebným, zranitelným a bezvýznamným článkem v potravinovém řetězci.
  Zanevřel na přátele, zmizel do ústranní a čekal na smrt, která ne a ne přijít.

Když už si chtěl sám pomocí těžkého balvanu zkrátit svůj bezvýznamný život, objevila se u kamenného deset metrů vysokého vchodu do jeskyně nejtrapnější víla Amálka, hlavní postava z nepopulární české pohádky. Kdyby nezaťukala, tak se s tím balvanem umlátí.
  "Ťuky, ťuk. Je někdo doma?" Zeptala se nenápadně Amálka.
  "Ne, není," odpověděl bez zájmu drak a znovu se udeřil šutrem.
  "Vy jste záznamník toho, který zde bydlí?"
  "Ne," řekl Sekretus lhostejným tónem.
  "A kdo tedy jste?" Naléhala víla.
  Chvíli váhal a odpověděl: "Hlídací pes."
  "Aha, tak to pardon. Přišla jsem totiž za panem drakem Sekretusem s prosbou, jestli by mne nemohl sežrat."
  "Pan Drak nedělá do dobročiných věci a nežere syrové maso."
  "Pan Drak si mne může upéct, nebránila by jsem se. Jen bych prosila, kdyby mne před tím usmrtil," nenechala se odbýt víla.
  Věta, kterou malá víla vypustila z úst Sekreta hluboce ranila, znovu mu totiž připomenula tu tragédii, tu událost se ztracenou jiskrou do života.
  "Pan Sekretus je vegetarián." snažil se Sekretus zahnat návštěvu.
  "To slyším poprvé. Drak a veterán?" Zasmála se nedoslýchavá Amálka. "To něco mění na situaci?"
  "Ano, mění." Drak byl téměř nepříčetný. Dohánělo ho k šílenství, jak byla víla dotěrná. Uvažoval nad čerstvými plátky suši, to se přece jí syrové, ne?
  "Vyřídíte mu prosím, že se vrátím příští týden ve středu? Chtěla bych co nejdříve zemřít a tohle mi připadá jako nejlepší řešení. Přijdu a domluvím se s ním osobně."
  "Jo, vyřídím, ale nic neslibuju," řekl Sekretus. A myslel to vážně.
  Víla pěkně poděkovala, rozloučila se a veselým hopsáním se vydala na tři dny trvající cestu domů. Ach, přece jen mě ten hodný drak sežere, jen co mu to ten divný pes vyřídí.
  Zase klid. Doufám, že si ta sebevražedkyně po cestě zlomí nohu a chcípne na dehydrataci, alespoň už ji nikdy neuvidím, uvažoval nad možným skonem víly Sekretus, který si neuvědomoval, že ho zachránila před jistou smrtí, kterou by našel pod balvanem.

  Příští týden se ukázala mezi dveřmi znovu. Vysmátá jak pětikačka. "Ťuky, ťuk. Jste doma, pane Drak?"
  Sekretus v hloubi duše doufal, že už ji nikdy neuslyší, ale stal se opak. Tentokrát se rozhodl, že s ní nebude hrát žádné divadýlko a bude s ní jednat na rovinu. Jako chlap s chlapem. Stoupl si na zadní a chystal se vynořit ze tmy. Slunce ho oslnilo a on si přerazil nos, když hlavou udeřil o zárubeň. "Sakra práce!"
  Víla draka samotného ještě neviděla, ale uslyšela ono zvolání a rozveselila se.
  "Pane Drak, to jste vy?"
  "Jo, jsem to já," řekl drak tlumeně, když se snažil zastavit krvácení.
  Sekretus se vynořil ze tmy a posadil se naproti víle Amálce. "Moc mě těší, pane Drak," začala víla.
  Sekretus zastavil mohutné krvácení z nosu a mávl nad přivítáním rukou. Chtěl něco podotknout, ale ta něco přes dvacet centimetrů vysoká živá Barbie v průsvitných šatičkách ho nepustila ke slovu. "Víte, četla jsem o vás před dávnými časy článek v Sedmihorním Deníku, kde se o vás zmiňovali jako o nejnebezpečnějším drakovi všech dob."
  To mu zalichotilo, ale znovu ho i ranilo. Nic není takové jaké bývalo.
  "Víte, u nás doma jde všechno k šípku. Od té doby, co se objevila ta televize NOVA s nějakým Zunou v čele se časy změnily. Všichni sledují Hvězdnou bránu  a mexické telenovely. Na ryze české pohádky malé děti úplně kašlou! Nemáme sledovanost, proto jsme se s motýlem Emanuelem rozhodli ukončit pracovní poměr s animátory. Emanuel to zkusil u filmu, ale neuspěl. Nyní je na ulici a žebrá o drobné. Já takhle skončit nechtěla. Chtěla jsem zemřít rovnocennou smrtí."
  "To mne mrzí," řekl Drak upřímně a neměl z takového neštěstí, které potkalo vílu, daleko k slzám. Sekretovii pokleslo srdce. Bylo mu líto toho, do jaké situace se malá víla dostala a pocítil hrozné nutkání ji sežrat a tím zkrátit její utrpení, ale - byla syrová! NAkonec to nevydržel a vylil jí své srdíčko: "Víš vílo, velice rád bych ti splnil tvé přání, opravdu netušíš, jak rád bych se do tebe zakousl, ale nemohu."
  "Jak to? Je to v rozporu s vašimi pravidly? Jsem snad podmírák?"
  "Ale ne, to ne," drak si povzdechl, "jen už nemám tu správnou jiskru a syrovou tě jíst nebudu."
  "To mne mrzí." Řekla upřímně víla a neměla z takového neštěstí, které potkalo draka, daleko k slzám.
  Nastala malá chvíle ticha.
  "Ale možná vám někdo může pomoci. Ve vzdáleném království existuje nemocnice, ze které denně vylétávají šťastně napravení draci a s novou chutí do života terorizují bezbranné civilisty!"
  Sekretovy oči se rozzářily, lepší zprávu nikdy neslyšel, ale jeho nadšení netrvalo dlouho. "Bolí mne křídla a nejsem si jist, zda bych tam s takovým trápením doletěl," dokončil a zvedl se k odchodu. Chtěl vykročit na dalších deset let do tmy vlastní jeskyně, když vtu ho zastavila Amálka.
  "Stůj Draku, i na tento problém mám řešení. Dnešní doba je v nesmírném pokroku. Mám tu něco, co by ti mohlo pomoci, než doletíme do nemocnice," řekla Amálka a z malinké kapsy vytáhla balení Paralenu 500 tak veliké, že ji balení celou zaclonilo. "Z toho nepřetržitého strečinku na naší louce mne začaly bolet záda."
  Drakovy oči se znovu rozzářily. Jeho sen, že znovu bude ničit a plenit, se zdál docela reálný. Desetimetrový drak s pařáty dvakrát většími než bojovník sumo si z balení deset krát deset centimetrů vyloupl jeden Paralen. Vložil si ho do úst a zapil jej. Bolest křídel začala ustupovat a on se cítil snad o dvacet let mladší. Vílu Amálku usadil na svá záda. Roztáhl zaprášená křídla a mohutnými rozmachy se po neskutečné době vznesl do vzduchu.

Uletěl stovky kilometrů. Přeletěl desatero hor a desatero řek a za jedenáctou horou před sebou uviděl obrovitou budovu zasazenou mezi skalní masivy.
  "To je ta nemocnice?" Zeptal se drak vzrušením.
  "Ano, to je ona."
  "Tak na co čekáme?" Zamáchal křídly a letěl k přistávací ploše.

Od okamžiku, kdy se neopracovanými nehty bez laku na nohou dotkl země, šlo všechno strašlivou rychlostí. Po konzultaci s lékařem o problémech trápících Sekreta dostal na recepci pořadové číslo a stoupl si do řady. Poslali ho na EKG, EEG, tomograf, na test moči, test krve, rentgen a jako poslední ho čekal klystýr. Když prošel všechny tyhle nezbytné vyšetřovací procedury, zvolal jeden zasvěcený doktor slovo, které Sekretovi znělo celu cestu domů: "Heuréka!"
  Oblékli dráčka do nemocničního mundůru a s hezkou - ale zatím syrovou - sestřičkou jej poslali na neoznačený sál. Měli pevně stanovenou diagnózu.
  "Jsem ztracený, teď mě rozřežou a prodají mé kousky do supermárketu!" Bál se drak.
  "Ale ne, pane. Doktoři se o vás dobře postarají. Vědí, kde se stala chyba, a za malou chvíli bude všechno jako za starých časů," utěšovala ho sestřička.
  Podle pokynů si lehl břichem na operační stůl a preventivně zavřel oči. Dlouho se nic nedělo, když v ten nejméně očekávaný moment mu někdo vrazil studenou kovovou trubku přímo do prdele a povolil uzávěr na plynové lahvi. Sekretus zaúpěl a nechal do sebe proudit čerstvý plyn.

"Můžete otevřít oči, pane Draku."
  Sekretus tak učinil, před sebou uviděl malého človíčka s nataženými rukavicemi a s rouškou kolem úst.
 "Právě jsme vám do vašeho řitního otvoru aplikovali hadici, s jejíž pomocí jsme doplnili hladinu plynu ve vašich zásobárnách. Po této proceduře budete moci opět upalovat lidi, opět plenit vesnice a ničit několikatisícové armády.
  Proto si tímto vyhrazujeme právo na neútočení. Pokud nás napadnete, budou vás naši právníci hnát k tomu nejvyššímu soudu, kterému předsedá nemilosrdná Sněhurka s nekompromisní porotou sedmi trpaslíků. Souhlasíte?"
  Sekretus neměl slov. Suše polkl a přikývl.
  "Dobrá, vyčkejte až bude celý operativní zákrok hotov, poté vám dáme nějaké prášky na tu artritidu, na kterou jste si stěžova, a budete volný."
  Sekretus znovu přikývl.

  "Anoooo!" Zvolal drak a na důkaz radosti podpálil malou osadu hned vedle nemocnice. "Amálko, děkuji ti, že jsi mi řekla o téhle nemocnici a o síle mocného Paralelu. Nyní mohu splnit tvé požadavky a konečně tě mohu sežrat. Připravena?"
  Zdála se nerozhodná, váhala. A pak řekla: "Ne. Chci žít!"
  Toto rozhodnutí draka zjevně zaskočilo do takové míry, že mu jeho kořist, kterou se chystal spolknout, zaskočila a on byl nucen ubohého vesničana vyplivnout.
  "Měla bych, pokud možno, jiné přání."
  "Můžeš si přát cokoliv."
 "Přála bych si, aby jsi zničil tu mocnou NOVU a pomohl nám s reklamní kampaní na obnovu sledovanosti českých pohádek."
  "Pokud je to tvé přání, vílo Amálko," souhlasil drak a rozletěl se směrem ke Zkrachovalému království.

A o tom, jak drak Sekretus zachránil trapné postavičky z ještě trapnějších pohádek v úplně nejtrapnějším příběhu uslyšíte zase příště...