Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýstupy na Horu Poznání – Příběh druhý
Autor
Hvezda1620
Tentokrát jsem šel ještě za světla, přestože už se slunce schovalo za obzor. Mé oči sledovaly cestu a pokoušely se do paměti uložit největší kameny a výmoly. Podél vymletých cestiček čněly kořeny stromů, jako ruce zemních skřítků a jelikož cesta zpátky bude tmavá, budu si na ně muset dát pozor, abych ještě mohl něco vyprávět.
Možná i díky tomu světlu se mi cesta zdála kratší než minule. Nahoře mě přivítaly kameny, ale dnes jsem si sedl na ten větší. Za přibývajícího šera jsem na něm našel příhodnou část, která kupodivu byla i něco jako pohodlná, dá-li se o kameni pod zadkem něco takového říct. Při minulé návštěvě jsem se tady ptal na to, co je důležité. Dnes byl výběr jasný – jak je to se sliby. Jak to je, když někdo něco slíbí. Otázka aktuální, protože jsem se právě cítil mírně (ale opravdu jen mírně) rozladěn, protože mi někdo něco slíbil a pak to zrušil. Mrzelo mě to, přestože jsem částečně chápal důvody.
Tedy. Jak je to se sliby?
Ponořil jsem se do krajiny, cítil kámen pod sebou a očima sledoval hvězdy. Vše, jakoby plynulo neskutečně pomalu. Žádný spěch. Daly se cítit kráčející dějiny, jen zvolna ovlivňující lesy a kopce. Stejně zvolna a samozřejmě přicházela i odpověď.
Sliby jsou lidská záležitost. Je to jakási predikce budoucnosti. Slibujeme, co si myslíme, že by se mělo stát. Čili to vlastně zatím neexistuje a není to předmětem zájmu vyšších sfér. Pro ty je důležité to, co děláme nyní. To se posuzuje. Minulé činy již byly posouzeny (i námi samotnými) a ty budoucí? To se teprve ukáže, jaké budou. A sliby, to je budoucnost.
Tedy, když něco slíbím a splním to, mám z toho dobrý pocit. Když to nesplním, mrzí mě to a nějak to zdůvodním. Ale tam někde uvnitř víme, jestli to bylo dobře nebo ne. Uvnitř to víme.
A pak je tady velmi důležitá komunikace. Spousta nedorozumění a spousta třenic vzniká špatnou komunikací. Málokdo dokáže (či se odváží) říct to, co si myslí. Na ostatních pak je, aby četli mezi řádky a pokoušeli se domýšlet nedomyslitelné. Proto, pokud něco nesplníme, máme se k tomu postavit čelem. A stejně, pokud nám někdo něco nesplní, máme mu to říct. Ne vyčítavě, spíše informativně. A třeba dotyčný pak i dodá tolik očekávané vysvětlení.
Ale to je vše na lidech a mezi lidmi. Jsou to lidské záležitosti. Jak to je se sliby týkající se „vyšších sfér“? Ptal jsem se dále. Odpověď přišla stejně klidně, jako vtéká řeka do údolí. A zaplnila tak další mezeru v mé mozaice neznalostí.
Sliby dané vyšším sférám se projevují. (Jak vidno, jsou sliby a jsou Sliby… :-) ) Nejsou-li splněny, pak to dotyčný jednou pocítí. Nejde tady o trest, to ne, ale jednou se něco stane. A dotyčný bude přesně vědět proč.
A nebo se něco nestane, protože podoby jsou různé. A dotyčný opět bude vědět proč.
Tak tedy, slibovat jen s rozvahou přátelé! :-) Občas toho naslibujeme v okamžiku tolik, až to hezké není. Jen abychom měli nějaký problém rychle za sebou. A ještě s mnohem větší rozvahou, nejde-li o sliby lidské.
Když mi někdo něco nesplnil, mám mu to říci. V tomhle mi boží mlýny nepomohou. A pokud něco slíbím já? Tak to vám neprozradím, protože sliby, to je budoucnost.