Jak měsíc chřadnu a dorůstám

*

jak cukr a citrón .. do čaje .-)

bolest... otěry našeho ega někdy ji cítívám až slastně jak se odrolují, olupují jak seschlá kůže za pat bolest... cosi palčivého zpřítomnělá představa rozdírající si břicho o dno reality pouze představa... zvuk jak škrábnutí lžičky o rezatý kbelík

znovu na návštěvě.. dnové moji stále po mém boku .. a opět jen hluboce je mi po přečtení ... že všechen náš čas je snaha, a že není... ... že bolest není

hluboce ..... *****V***

Trochu mi tam nesedí hlíněná miska.Před očima mám okamžitě Bezruče. Jinak jsem se docela ráda začetla.

byla lepší první, byla plná citu, pravého...překutaná není tolik vřelá..ale pořád je dobrá*

Není zas tak překutaná. Pouze poslední strofa...

líbí...T

ano, já vím..ta o slepém hodináři

Myslim, ze te snahy tu skutecne bylo az prilis. Sroubovane, prekombinovane. Misty velmi dobre asociace, ale... Pro me porad jeste plati, ze v jednoduchosti je krasa; je potreba trocha jednoduchosti, aby jednotlive myslenky mely prostor k vyniknuti. Tady jedna utlouka druhou.

velmi. t

U této básně se trochu rozepíšu. Podle mne je dokladem toho, jak autor, je-li na počátku zahlcen potřebou vyzpovídat se, je schopen krásných, nosných a v dobrém slova smyslu patetických veršů ( tedy těch, které uvnitř něho samotného rezonají jako chtěný bolavý doprovod prožitku ). Proto je i báseň bohatá na vjemy, které v nás vybuzuje. Např, již v první sloce - moudře o tom, jak je důležité i zkušenost považovt a třídit. Ve druhé znovu dobrý postřeh s protějšími okny jako by všechny byly vyburcovány směrem k nám, k tomu co prožívám apak báseň přechází ke spontánnímu - něho, nemoje něho a přiznává se následně či proč přiznává, protě volá po potřebě nebýt sama. V té sloce mne zaujal výraz - pérko - na první pohled se tak jako by nehodí vedle těch spontánních obrazů - a přece je milým dokladem právě té zajíkavé výpovědi, kdy letíme a nekalkulujeme. V závěrečné části mám snad pochybnost o volbě obrazů - žebrácká hůl a hliněná miska - jako o ne zcela původních, byť smysluplných a o slově - bezčasí - a to proto, že ten tvar v tom rozletu básně působí zvukově jako "zabržděný" tím, že jde o méně obvyklý tvar a z té básně trochu vystřeluje. Naopak mi sedí tažní ptáci v kontextu té sloky i poslední sloka, která ač má také zaužívané výrazy, dobře korespondují s duchem básně, tak jak jsem naznačil v úvodu, ale i dynamicky báseň zpomalují do závěrečné tečky. Za tu upřímnou bezprostřednost, která ji dává vzlet , a také za ženskost - tip, výběr