Jsi v pořádku? Jen o řádku

níž totiž zase strašně funíš,

jak propásl jsi obrátku

a teď se vracíš proti proudu...

Jak mocné, chlubné bubny duníš

a pot ti prýští ze všech oudů.

Míříš-li výš, já střelou jdu níž,

tam, kde mi šiješ na psa boudu.

Je s podivem, že ještě žiješ,

vždyť vlákno tvého osudu

je s každým řádkem ten a tenčí.

Volání, lání do sudu,

ztracenou bolest neumenší.

Číš na návrat na rodnou hroudu.