oleg se na mne dívá

co...nic...všechno

oleg se ne mne dívá,
a necítí strach,
ani tíseň,
já se však děsím,
sama sebe,
a on to nezachytí,
nebo ano,
ale co potom??
nic...prázdnost

říci mu,
a oplatit upřený pohled,
střípek zrcadla rozbít,
o skálu,
kde stojíš,
ty co jsi vždy sám,
hluchý,
co uděláš??
vše...

tak tu sedíme,
já a on,
a nikdo nás nevnímá,
je to můj strach,
můj bol,
kdo mne sleduje,
celý den,
musí to tak být??
ano... oleg je jen kostlivec, nevim zda vytazen ze skrine podle me tam nebyl ani zarazen a sklo se roztristi o kapku jde vsechno znicit?? ¨ ne...

---