Král bard

Neco malo.. k precteni.

Vlahá noc, poseta světlem potulných hvězd,
hladí struny mé loutny jak lotosový květ.
Když usínám u starého dubu jako prastarý děd,
s nadějí že zítra opět slunko vstane a ptáci budou pět.

Sním - sním - sním v hloubi své duše na dubovém listí,
za balady jež zpívá a vypráví dříví na ohni - plápolajícím.
Sen - barda, poety - jež zakalil se mešním vínem se lstí,
v temných zákoutích, kde harfa potichu zní zvukem - skomírajícím.

Jitrem prostřený den, kde uvědomí si každý kým jest,
s píšťalou či kosou - vyběhnou lidi ven - vyslechnout širý svět.
Zem překrásná, šašek v rukou kejkle a med, král jen zaťatou pěst,
- jednou spát ve stájí, jednou zas v královském loži - a s loutnou pět.

Sním - sním - sním v komnatě hvězdáře,jež složil malbu nebes,
s básní jež recituji vílám - do tance v paprskách měsíčních.
Míjí roky, míjí jara a podzimy, však víno a brk tančí spolu ples,
další příběh jež říká že bard tu králem jest - živých i spících.

---