Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdvážnému štěstí přeje
10. 10. 2005
3
0
2321
Autor
Mezon
"Krucinál, zavři ty dveře!"
Eva ponořila pravou ruku do skleněné misky s praženou kukuřicí a sledovala jak se její manžel nemotorně otáčí s vysavačem ve dveřích do obýváku a marně se snaží loktem zachytit kliku. Když se mu to nedařilo, pokusil se patou dveře přestrčit, ale mezi nohy se mu zapletla hadice a Lumír málem ztratil stabilitu. Nakonec vysavač i s hadicí položil na zem a aniž pohlédl na svoji ženu, zavřel dveře ručně.
"Jéžišmarjá, ty si teda vemeno."
Nabrala plnou hrst a zabořila s funěním obličej do dlaně s kukuřicí.
Lumírovi připadala neskutečně odporná, jak jí ty drobečky padaly od pusy a zůstávaly ležet na Eviných mohutných prsou na umaštěném tričku s nápisem "Beautyful".
"Co čumíš?!"
Kousek kukuřice ji zůstal nalepený na horním rtu a srandovně se při každém jejím vydechnutí třepal.
"A čemu se tak blbě tlemíš? Radši si pohni, máti tu bude každou chvilku."
Lumír se ohnul, zvedl ze země koncovku přívodní šňůry a chystal se ji zastrčit do zásuvky.
"No to snad nemyslíš vážně?!?!" Kukuřice vyletěla Evě z pusy až k vyděšenému Lumírovi.
"Teď tady budeš vysávat, když mám seriál?! Vrazím ti ten vysavač do prdele a udělám ti střevní liposukci. Táhni udělat nejdřív ložnici! A už mě neser. Víš že máš vroubek." Poposedla si a napila se jablečného moštu z upatlané sklenice. Pak si přeměřila svého muže nepřátelským pohledem a lehkým pohybem hlavy mu naznačila, že jí stojí v obraze.
Lumír se odevzdaně sehnul pro vysavač a pomalu ho odnášel kolem Evy do ložnice. V duchu si říkal, jestli mu ta včerejší chlastačka v požární zbrojnici za tohle všechno stála. Tolik příkoří kvůli jedný opici? Třeba Zbyněk, tak ten to má jinačí. Když přijde domů nažranej a Jiřina má blbý kecy, tak ji kliďánko propleskne, pak se hezky nadlábne a večer si ještě švihnou. Teda, když se mu chce. Jó, Zbyněk, to je kanón.
"No do prdele, kam čumíš?!?!" Eva se pomalu s funěním zvedá z křesla a s roztaženýma rukama ukazuje Lumírovi flek od moštu na tričku.
"To si nemůžeš dát aspoň trochu pozor, když se tady tak motáš?!"
Lumír si prohlíží Evino tričko pod kterým se jí někde u břicha pohupují ty její nechutně obrovský kozy a v duchu si říká, že za pět minut už ani nebude poznat, jestli tomu tričku vadí víc jablečný mošt, svíčková, nebo fleky od špenátu z předvčerejška.
"Promiň, já nerad." Lumíra bylo sotva slyšet.
"Já nerad, já nerad! Tak aspoň příště čum, kudy se motáš. A di mi z vočí, ty prase vožralý!" S heknutím zapadla zpátky do křesla.
Lumír za sebou konečně zavřel dveře do ložnice. Zapnul vysavač a pustil se do práce. Nikam nespěchal, neměl proč. Seriál bude končit až tak někdy za čtvrt hodiny a do té doby mu dá jeho žena aspoň pokoj. Pomalu a rozvážně posouvá hubici vysavače po koberci tam a sem a přemýšlí si o svých věcech. Myšlenkový tok se mu za čas stočil i na děti a v duchu děkoval bohu, že ještě zatím žádné nemají.
--Až mě jednou ta megera vopravdu nasere, seberu se, vypadnu vocaď a už mě nikdy neuvidí. A hlavně já ji nikdy neuvidím. Pak budu pařit tejden v kuse. Nebo i dva. A se Zbyňkem. Ale co když si mě přece jen najde. Vona je to svině mstivá. Jéžišmarjá, co mám dělat? Z tohohle se asi jen tak nevyhrabu. Kdyby ji tak chtěl aspoň někdo třeba přepadnout. Jenže kdo? Vždyť se jí každej musí leknout. A navíc ani nikam nechodí. Pořád jen sedí v tom svým křesle, čumí na televizi a v jednom kuse se něčím láduje. Bych ji nejradši vzal něčím po palici a bylo by.--
Najednou Lumír pustil hadici vysavače na zem a aniž ho vypnul, prudce otevřel dveře a energicky vešel do pokoje.
Ten den se maminka na svou dceru nedozvonila a nepoklábosila si s ní o životě nad mísou chlebíčků. Ten den se stal z Lumíra chlap a jeho život získal nový rozměr. Ten den byl před ním i Zbyněk takhle maličkatej.
Uběhlo několik let a Lumír se v tichu a teple vězeňské cely těší na jaro a na pařbu se Zbyňkem, která bude až vyleze z lochu. V hasičce už pro něho pomalu chystají přivítání a na to co se stalo už stejně skoro všichni zapoměli. Vlastně, ani nebylo na co zapomínat. Evu neměl nikdo nijak moc v lásce, takže je Lumír spíš za hrdinu než za padoucha. A ani svědomí ho nijak netíží. Proč taky, když se ta jeho tlustoprdka vlastně udusila kukuřicí. Ale komu by to vyprávěl.
Eva ponořila pravou ruku do skleněné misky s praženou kukuřicí a sledovala jak se její manžel nemotorně otáčí s vysavačem ve dveřích do obýváku a marně se snaží loktem zachytit kliku. Když se mu to nedařilo, pokusil se patou dveře přestrčit, ale mezi nohy se mu zapletla hadice a Lumír málem ztratil stabilitu. Nakonec vysavač i s hadicí položil na zem a aniž pohlédl na svoji ženu, zavřel dveře ručně.
"Jéžišmarjá, ty si teda vemeno."
Nabrala plnou hrst a zabořila s funěním obličej do dlaně s kukuřicí.
Lumírovi připadala neskutečně odporná, jak jí ty drobečky padaly od pusy a zůstávaly ležet na Eviných mohutných prsou na umaštěném tričku s nápisem "Beautyful".
"Co čumíš?!"
Kousek kukuřice ji zůstal nalepený na horním rtu a srandovně se při každém jejím vydechnutí třepal.
"A čemu se tak blbě tlemíš? Radši si pohni, máti tu bude každou chvilku."
Lumír se ohnul, zvedl ze země koncovku přívodní šňůry a chystal se ji zastrčit do zásuvky.
"No to snad nemyslíš vážně?!?!" Kukuřice vyletěla Evě z pusy až k vyděšenému Lumírovi.
"Teď tady budeš vysávat, když mám seriál?! Vrazím ti ten vysavač do prdele a udělám ti střevní liposukci. Táhni udělat nejdřív ložnici! A už mě neser. Víš že máš vroubek." Poposedla si a napila se jablečného moštu z upatlané sklenice. Pak si přeměřila svého muže nepřátelským pohledem a lehkým pohybem hlavy mu naznačila, že jí stojí v obraze.
Lumír se odevzdaně sehnul pro vysavač a pomalu ho odnášel kolem Evy do ložnice. V duchu si říkal, jestli mu ta včerejší chlastačka v požární zbrojnici za tohle všechno stála. Tolik příkoří kvůli jedný opici? Třeba Zbyněk, tak ten to má jinačí. Když přijde domů nažranej a Jiřina má blbý kecy, tak ji kliďánko propleskne, pak se hezky nadlábne a večer si ještě švihnou. Teda, když se mu chce. Jó, Zbyněk, to je kanón.
"No do prdele, kam čumíš?!?!" Eva se pomalu s funěním zvedá z křesla a s roztaženýma rukama ukazuje Lumírovi flek od moštu na tričku.
"To si nemůžeš dát aspoň trochu pozor, když se tady tak motáš?!"
Lumír si prohlíží Evino tričko pod kterým se jí někde u břicha pohupují ty její nechutně obrovský kozy a v duchu si říká, že za pět minut už ani nebude poznat, jestli tomu tričku vadí víc jablečný mošt, svíčková, nebo fleky od špenátu z předvčerejška.
"Promiň, já nerad." Lumíra bylo sotva slyšet.
"Já nerad, já nerad! Tak aspoň příště čum, kudy se motáš. A di mi z vočí, ty prase vožralý!" S heknutím zapadla zpátky do křesla.
Lumír za sebou konečně zavřel dveře do ložnice. Zapnul vysavač a pustil se do práce. Nikam nespěchal, neměl proč. Seriál bude končit až tak někdy za čtvrt hodiny a do té doby mu dá jeho žena aspoň pokoj. Pomalu a rozvážně posouvá hubici vysavače po koberci tam a sem a přemýšlí si o svých věcech. Myšlenkový tok se mu za čas stočil i na děti a v duchu děkoval bohu, že ještě zatím žádné nemají.
--Až mě jednou ta megera vopravdu nasere, seberu se, vypadnu vocaď a už mě nikdy neuvidí. A hlavně já ji nikdy neuvidím. Pak budu pařit tejden v kuse. Nebo i dva. A se Zbyňkem. Ale co když si mě přece jen najde. Vona je to svině mstivá. Jéžišmarjá, co mám dělat? Z tohohle se asi jen tak nevyhrabu. Kdyby ji tak chtěl aspoň někdo třeba přepadnout. Jenže kdo? Vždyť se jí každej musí leknout. A navíc ani nikam nechodí. Pořád jen sedí v tom svým křesle, čumí na televizi a v jednom kuse se něčím láduje. Bych ji nejradši vzal něčím po palici a bylo by.--
Najednou Lumír pustil hadici vysavače na zem a aniž ho vypnul, prudce otevřel dveře a energicky vešel do pokoje.
Ten den se maminka na svou dceru nedozvonila a nepoklábosila si s ní o životě nad mísou chlebíčků. Ten den se stal z Lumíra chlap a jeho život získal nový rozměr. Ten den byl před ním i Zbyněk takhle maličkatej.
Uběhlo několik let a Lumír se v tichu a teple vězeňské cely těší na jaro a na pařbu se Zbyňkem, která bude až vyleze z lochu. V hasičce už pro něho pomalu chystají přivítání a na to co se stalo už stejně skoro všichni zapoměli. Vlastně, ani nebylo na co zapomínat. Evu neměl nikdo nijak moc v lásce, takže je Lumír spíš za hrdinu než za padoucha. A ani svědomí ho nijak netíží. Proč taky, když se ta jeho tlustoprdka vlastně udusila kukuřicí. Ale komu by to vyprávěl.