Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePadlý anděl
13. 10. 2005
4
2
3567
Autor
Aiscis
Bylo to tehdy, když jsem letěl za tebou na zem.
S pár peříčky si pohrával vítr a já si přál,
abys spala, a dlouho se neprobudila, doufal jsem,
abych si mohl prohlížet tvář, kerou daroval
ti život v hloupém rozmaru,
nevěděl, že tě uvidím běžet travou.
Tak osudně včera po ránu,
Slunce, pronikla jsi mou zlou tmou.
Víš co je andělům zakázáno,
já to vím až moc dobře.
Mluvit s tebou,
aby jsi si to pamatovala i ráno.
Tak si s tebou povídám a pomalu ztrácím peří,
a ty se směješ, tančíš, když k tobě z nebe sněží.
A já padám stále víc, bělost se vytrácí,
víš co se stane, když anděl peří poztrácí?
Neřeknu ti to, asi bys plakala
a to já prostě nesnesu.
Ne, nechci, aby jsi to vzdávala
a tak ti nic neřeknu.
Snad jenom sbohem tvým zavřeným očím,
navždy tě budu mít v paměti.
Na cestě do pekla, už nedoufám a nevěřím,
ztratil jsem křídla v povětří,
když jsem za tebou létal,
když jsem tě tehdy poznal,
když jsem sám za oknem stál,
když jsem pro tebe padal.
S pár peříčky si pohrával vítr a já si přál,
abys spala, a dlouho se neprobudila, doufal jsem,
abych si mohl prohlížet tvář, kerou daroval
ti život v hloupém rozmaru,
nevěděl, že tě uvidím běžet travou.
Tak osudně včera po ránu,
Slunce, pronikla jsi mou zlou tmou.
Víš co je andělům zakázáno,
já to vím až moc dobře.
Mluvit s tebou,
aby jsi si to pamatovala i ráno.
Tak si s tebou povídám a pomalu ztrácím peří,
a ty se směješ, tančíš, když k tobě z nebe sněží.
A já padám stále víc, bělost se vytrácí,
víš co se stane, když anděl peří poztrácí?
Neřeknu ti to, asi bys plakala
a to já prostě nesnesu.
Ne, nechci, aby jsi to vzdávala
a tak ti nic neřeknu.
Snad jenom sbohem tvým zavřeným očím,
navždy tě budu mít v paměti.
Na cestě do pekla, už nedoufám a nevěřím,
ztratil jsem křídla v povětří,
když jsem za tebou létal,
když jsem tě tehdy poznal,
když jsem sám za oknem stál,
když jsem pro tebe padal.
2 názory
dekuju za zastaveni, s tim pravopisem jsem strasne na stiru. Pokusim se s tim neco udelat, ale fakt ted posledni dobou neni cas ani na nove veci, natoz na korekce starych :(
Sael: i dylema má svůj půvab
líbí se mi to... nejvíc ta část co už tu někdo vypíchl..."tak si s tebou povídám..."
taky mám o andělích... myslím že je to dost chytlavý téma, dá se mu propadnout... a dá se i zpackat... ale tohle se mi opravdu líbí, i když by to sneslo ú/ i o/pravy
Je to super dílko a vůbec hrubky nevadí - vždyť jde hlavně o obsah, ne? Tip*
Jo, myšlenka dobrý, pro poetickou báseň, a to tahle určitě je. Pak se ale člověk ptá, jestli anděl, který se zamiluje (mimochodem "zamyluje" je půvabný) nechá toho člověka spáchat sebevraždu, nebo jestli nemůže bez křídel sejít přímo k němu. Pokud lidské dylema v téhle rovině, tak bych nechal anděla váhat, co vlastně Sobě vybrat...
Seal: Dít ta druhá sloka je tam tak trochu mimo je to pozůstatek původní myšlenky, to co mě napodlo v autobuse, jak já si to ale nezapsal a takhle to dopadlo...Takhle to není rozvedené, a proto to nedává takový smysl ale jde o to, že je to na dýl to vysvětlovat....
Ta teze je taková( a původní myšlenka, kterou jsem nakonec nezpracoval), že andělé jsou tak krásní, že pokud je někdo spatří tak jse do nich absolutně zamyluje a nemůže bez nich žít a tak vždycky andělé smažou vzpomínky těm, kterým pomáhali. Jenže občas se anděl zamiluje a pak ty vzpomínky nesmaže, ale musí plnit své povinosti a tak ten člověk bez něj prostě nedovede žít a tak spáchá sebevraždu. A bůh toho anděla pak potrestá tím, že mu vezme křídla... TAkže to k tomu, blbost já vim, ale původně mi to přišlo celkem dobrý:-)
První sloka je dobrá. Úplně si dokážu představit tu chvíli, ten pocit. Ta druhá působí naléhavě, trochu jako obhajoba sebe sama, poslední pokus o vzdor, ale to nesedí do celé básně. Ani významově, ani pocitově.. Třetí je nejlepší! Celkově - i pocit, i ten obraz, i ty obraty. Supr! Čtvrtá je prázdná, smutná. Snad až moc. Však zůstaň na Zemi, bez křídel vše dovoleno! Ale vyjádřený je to dobře. I s tim opakováním - stupňováním na konci. Určitě na *
Snad jen ty hrubky a druhou sloku .. no snad i uplně vypustit by se sneslo...