Gramofon

Jsem špinavý od nehtu k víčku,

jsem hladový a hledám kličku.

Mého gramofonu, který v směsi tonů

Výkřiky vyměnil za písmena,

tak mi večer vypráví

místo libret popravy.

Mých snů pravdivých,

že ve rtuti je můj smích.

Paže, sakra malé ráže,

v prosebném úkonu,

nechť spustí oponu

již v mírném předklonu

zasyčím omluvu,

Káže,že vyší tvá šarže.

Již nepiju,neb jsem v delíriu

a někdo mnou třese

když blížím se k řece,

trochu mládí v sobě nese

i svět osmdesátileté klece...

Ještě žiju,nepozřu již, nevypiju...

Jsem rozverný od ucha k nosu,

jsem ten, kdo drží kosu.

Jsem ten kdo rozhodne o tvém životě,

přestaň vyprávět,už mlč, nebo tě...

Zmítám, zda zabít ve stoje či v leže,

chci aby trpěl, dám gramec vedle hifi-věže:)