nikdy druhá

On koukal na fotku svý mámy a já z toho cítila víc citu než mi dáváš ty, ačkoli to byl jen film a navíc film, co publikujou jen tehdy, kdy se na něj nedívaj ty trosky, co lákáj fádní věci.Asi bys teď řekl .. a co jako ? Dobře, zklamal ses ve mně, ale to ti nedává právo, abych se zklamala i já v tobě, nejhorší je, že se asi nedonutím, tohle ti poslat, bojím se tě a tenhle respekt už nemá nic společnýho s nějakým citem, sakra já už asi nic necítím a to mám být s to hledat nějakej smysl života? Pomoc už nečekám, ale ten film pro mě znamenal hodně a tys na něj zapomněl, ještě ses tomu smál, když si šlapal po všem, co sem se snažila budovat, si slepej a zasloužil bys pár facek, proč si nedával ve škole pozor, když ste se učili, že mezi lidma vznikaj vztahy a to i v případě, že se jim bráníš .. ?

Já se ti ubráním, což mi nahání strach, že už nemůžu milovat ani zajímavýho člověka .. tak koho když ženskej pot mi nevoní a ty, sebevíc jedinečnej, máš zásadní vadu a to, že sem ti zřejmě lhostejná ?

Teď ta jeho máti, který věčně kradl prachy na fet jde ulicí a ja přemýšlím, že ve mně možná lidi taky vidí takovou trosku, a to se jen snažím vybojovat si svý místo v ozónový díře …

Dáváš mi znát, že sem tu navíc .. a já ti řeknu jedno, ta druhá nikdy nebudu ,,