O návratech

Je dost na tom, že ten, kdo celý den běží, dopěje k večeru

Když jsem Tě

poprvé držel v náručí

a Ty jsi mi

v jediném okamžiku

patřila

celá,

 

věděl

jsem,

že nelze

být více šťastný.

 

A přece se zvykem

srdce

neunaví

a miluje

možná

mnohem více

 

Nyní jen vím,

že se mé štěstí

kdysi vtělilo do dávné vůně

podzimního večera,

kdy jsem jako dítě očekával

krátký a téměř bolestně rozkošný tón,

jenž byl pozvánkou nejsladšího spánku

 

A dost na tom, že jsem

jako Petrarcův běžec vždy dospěl k oněm večerům,

které člověka hřejí, ačkoli

nic krásného nevykonal,

s ničím krásným se nesetkal

a nic krásného nepominul.

 

Tehdy

se v mém srdci  

vytvořila

místa pro návraty

---