Nic než Blues o rozečtených vzpomínkách

Protáhlo se neohrabaně pokojem
jako můj přiopilý strýček
Udělalo dva tři vrávoravé kroky a
dopilo kolínskou vodu
převrženou na umyvadle
Bylo to zvláštní ráno...

Knihy pohozené vedle postele
se samy otevřely a povídaly:
Čti A já četl -

"Kam spadlo moje Signum Laudis
vpíchnuté kdysi do kůže
Ach nevím ale nejspíš řeknu
že leží vprostřed kaluže"
.
.
"Ta pizza Giuseppe byla náramná
Nandala si ještě dva malé kousky
na plastový talířek a poté si
pozvracela cíp své růžové
halenky..."
.
.
"Sundali lunu a omyli ji v potoce
společně s nádobím od předvčerejší
večeře"

Četl jsem dál Ústa nepřetržitě
mihotala tím ránem -

"Včera jsem ho zase viděl
Seděl na lavičce mezi stromy
a něco psal Kdo je ten tajemný pán
Zloděj Abecedy? Půjčuje si jen její
krásu a odívá druhé do slov?
NE! Umí to! Jak jen mu závidí..."
.
.
"Myslíš že spustí se déšť
když oba budeme příliš
tiší" -

--
Bylo to prapodivné ráno
co se připotácelo jako můj
přiopilý strýček
Udělalo dva tři vrávoravé kroky a
zmizelo světlíkem
Na zemi nechalo jen
prázdný flakón po kolínské
vodě

(...a něco
rozečtených vzpomínek)