Seversky dobře

Seděla jsem v okně
někde tam na severu,
jak říkají u nás dole,
a bylo mi
dobře.
Venku vlál čas bezmrazu
a slunce už dávno zašlo,
seděla jsem v okně,
zavírala s měsícem ústa
a zírala
jak poloprázdný pes
na poloplný talíř,
dívala se skrz
a zapadala už dávno
se sluncem,
jako kdyby na tom fakt
záleželo.

...i tma je někdy světlá
touha ve tmách...


Sedět a jen tak zízat,
jak hovoria bratia a já to mám
tak ráda,
sedět a jen tak zízat
je k nezaplacení,
když i přesto zdám se být platná,
nezpoplatněná.
Jen k proclení.

On potichu našeptává,
doutnavým stromovím ustupuje,
v houštiny se spouští a rád,
tak jak to
mám ráda,
je rád, že je,
že vůbec je a jen tak zízá
se mnou na měsíc.
Strohý, podstatný
Stín.Opak.
Propad
těla v černý
flek.

Poplácat po zákristii oltáře
a jít dál.
Se všemi svatými nebo bez nich,
ale jít dál,
jít a netřást se bezmrazem,
sedět v okně, zírat,
vědět, že mi za zády dýchá
na týl a temeno hlavy
(jak plenou něhy přebalován)
můj stín.


Je mi a mu
půl a třičtvrtě na vás
a za plotem malé
prtě, kotě
courá se s ocasem hrdě vztyčeným.
Mňoukavá noc.
K nezaplacení,
nezpoplatněná,
k proclení.

Jemně mě popotahuje
hřejivé
teplo zpět,
prstem na sklo
maluje psaníčka tvaru mého nosu,
moji tvář
přepůlenou na dvě, mé srdce
roztržené hravě,
v každém koutě štěbetavě se třepotá
upípaný cár mého přemrzlého
šťastného
těla,
že je tam, kde je.
Tak jak to tam u vás mám
seversky ráda.

---