Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVločka
29. 01. 2001
3
0
1313
Autor
Kaguáš
Já v ruce držel jsem
křehkou vločku sněhu.
A než-li roztála,
já vznesl malé přání.
Jen kapka zůstala
na rozpálené dlani.
Já přál jsem si
ať je stále stejná,
ať nemění se,
ať k zemi nepadá
a zůstane tu se mnou.
Však má touha ji roztavila.
Poučen již se nedotýkám hvězd,
ni z ledu a ani těch vzdálených.
Však pozorovat z dálky, co srdci tak blízké jest,
tak bolí.
A čas se ptá, kdy poruším své předsevzetí,
být blízký pouze pohledem.
V očích mi touhou hoří hvězdolety
a šeptají:"Kdy se s tou tíhou rozvedem?
Chcem vzlétnout k dálkám hvězných polí."
v pomíjivosti je ta pravá nádhera. ceníme si nedostupného (třeba starých děl či vzdáleným hvězd) zejména proto, že si sníme a představujeme, kdo že to tak stvořil, jaký měl život či jak tam asi může být. naše představy dávají nedostupnému přidanou hodnotu, pro níž ji máme rádi. s odstupem si člověk přestává všímat povrchního a naopak odkrývá to tajné (mažná také proto, že ač je to nedostupné, víme o tom, což je jistý důkaz kvality dotyčného).
konec mudrování
máš ode mne tip
Sorry, ale tohle si musím dát mezi "nejoblíbenější". Čím víc si to čtu, tím víc se mi chce brečet...
A navíc tě típnu!
*