Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vločka

29. 01. 2001

1319

Autor

Kaguáš

Pro Tu, co naštěstí vůbec neroztála...

Já v ruce držel jsem křehkou vločku sněhu. A než-li roztála, já vznesl malé přání. Jen kapka zůstala na rozpálené dlani. Já přál jsem si ať je stále stejná, ať nemění se, ať k zemi nepadá a zůstane tu se mnou. Však má touha ji roztavila. Poučen již se nedotýkám hvězd, ni z ledu a ani těch vzdálených. Však pozorovat z dálky, co srdci tak blízké jest, tak bolí. A čas se ptá, kdy poruším své předsevzetí, být blízký pouze pohledem. V očích mi touhou hoří hvězdolety a šeptají:"Kdy se s tou tíhou rozvedem? Chcem vzlétnout k dálkám hvězných polí."

jorel

02. 04. 2001

Dát tip

v pomíjivosti je ta pravá nádhera. ceníme si nedostupného (třeba starých děl či vzdáleným hvězd) zejména proto, že si sníme a představujeme, kdo že to tak stvořil, jaký měl život či jak tam asi může být. naše představy dávají nedostupnému přidanou hodnotu, pro níž ji máme rádi. s odstupem si člověk přestává všímat povrchního a naopak odkrývá to tajné (mažná také proto, že ač je to nedostupné, víme o tom, což je jistý důkaz kvality dotyčného). konec mudrování máš ode mne tip