Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMžik
29. 01. 2001
2
0
1269
Autor
Kaguáš
Byl to jen mžik
auta se srazila.
A pláč a křik.
Dívka se modlila.
Opodál stála,
růženec hladila.
Stála jak skála,
jak pevná mohyla.
A kdo ví odkud
zástup se srotil,
jen aby vidět moh
pláč a krev.
Lačnýma očima tu scénu fotil
a život utíká z polomtrvých cév.
A tak tam stál jen a v práci překážel.
Předstíraje zájem, hlučně se rozcházel.
Ona tam stála.
I já stál dosud.
Smrtka se smála
brousila kosu.
Ostřila nástroj k sekání lebek
a tiše lála, že sklízí nevděk,
že má jen sklizeň podivných klasů
s jediným zrnem v osinách z vlasů.
Miroslawek
12. 02. 2001
Kaguáši, promiň, tu kritiku jsem napsal zbytečně ostře. Samozřejmě, v tom, co jsi napsal Ty, je něco pravdy. Byl jsem ten den trošku "nakalenej", pochop... :-))
i lidi... co si budem namluvat
je to prostě vytržení z nudy ze všednosti... dřív byly popravy skoro jediná veřejná zábava
smrt (násilí k ní vedoucí) nás prostě fascinuje... to je strašný říkáme, nemůžeme odtrhnout pohledy, a uvnitř zní: hlavně že jsem to nebyl já :-(
BTW: dobré... jen ten konec co se líbí kafce, mě moc ne...
Pokusím se vyjádřit jen k jedné věci.
Tys ten dav lidí popsal totálně blbě, čéče. Myslíš, že my, lidé, rádi vidíme krev, pláč, neštěstí? A jsme toho lační? Vážně si myslíš, že všichni jsou takoví Freddy Cruegerové a jenom hrstce bytostí, do které ty se počítáš, zanechá podobná příhoda jizvičku na bedně?
mno, pokusím se vyjádřit k jedné věci... Rastine, ruku na srdce, nic Ti neříká senzacechtivost?
Mně ano a je mi ze sebe v tu chvíli špatně...
Promiň, Ondřeji, ještě se vrátím ;-))) byla jsem totiž usvědčena a zatím nemůžu napsat víc...
Mily Rastine
Nemyslím si že my, lidé, rádi vidíme krev, pláč, neštěstí a jsme toho lační. Ale jsme tím naprosto fascinováni a proto u každé nehody stojí dav fascinovaných čumilů. Ty lidi neodsuzuju, prostě jen konstatuju, že jsme takoví. A s tim předstíraným zájmem? Co dělá člověk v šoku? Předstírá.
Nechci předstírat, že je to nějaká dokonalá báseň. Je to jen pocit, který jsem zhmotnil.
A už vůbec ji nechci vysvětlovat, což zase dělám.
Jsem jen obyčejnej Kaguáš.
P.S. Přečtěte si povídku Dav od Bredburyho.
První a poslední sloka!!!!!!!!
že má jen sklizeň podivných klasů
s jediným zrnem v osinách z vlasů SÍLA!!
Vůbec nemůžu říct, že se mi to líbilo, prostě zásah *!
típí
Rastin,Kaguáš: lidé možná ne ale TV Nova ano :-))) ale tam se jedná spíše o hyenismus...