Létající(nejen)Čestmír

Můj úkol do filozofie výchovy...

Ať už vás do sebe v táhne podivný modrý meteorit z planety květin , v něm si nasbíráte semínka prapodivných plodů z rostlinné říše, nebo je prostě někde najdete či koupíte v samoobsluze, doma je zasadíte a zanedlouho vám z nich vykvetou zázračné květiny. K nim, když si přičichnete můžete létat, vůně jiné z kytek vás zase obdaří nadpřirozenou silou, další navrátí ztracené zdraví a jiná třeba zase umožní, že vaše IQ je rázem na hranici geniality…
Ano. Pohádka, fantazie, ale položme si otázku, jaké by to bylo, kdyby člověk mohl létat.

O létání snili lidé již od počátku věků. V dnešní době celkem bez problémů létáme raketou do kosmu, letadlem na dovolenou nebo za prací. Překonat jakoukoliv vzdálenost pro nás není problém, ale kde se s tou vší technikou a pohodlím hrabeme na obyčejného vrabce, který kdykoli si vzpomene, zamává křídly a létá…

Proč Bůh, stvořitel všeho na zemi, nedal lidem možnost létat nebo alspoň ve své moci neposel zemi květinami, ke kterým přičichnete a můžete odletět třeba do teplých krajin?
Zřejmě si řekl, že už jsme takovými pány lidstva, inteligentní a nedosažitelní, že umění létat by pro nás bylo opravdu až příliš.
Jaké by to bylo kdyby člověk měl tu schopnost a gravitace by pro něj nebyla překážkou? Jaké se nabízejí výhody a nevýhody takových možností?

Tak například doprava.
Těžko by asi dnes existovaly automobily, natož pak autobusy nebo vlaky a když, jezdili by zřejmě jen v zimě nebo za hustého deště, kdy by ve vzduchu určitě promrzl i ten největší otužilec.
Každý by se dopravoval sám. Do práce, do školy, na Ostravskou univerzitu, na schůzku s přítelem či přítelkyní nebo třeba taneční patry, která by se zrovna konala v pátek večer někde ve stratosféře…
Bezesporu by ale určitě musela existovat nějaká pravidla „letového provozu.“
Například přednost zprava.Na škodu by jistě nebyla povinná vybavenost oděvem s reflexními barvami a ruční svítilnou pro lety ve tmě nebo v mlze.
Podíváme-li se na toto z ekonomického hlediska, člověk by takto ušetřil na pohonných hmotách, jelikož benzín nebo ropa by v naši žaludeční nádrži neměly velký smysl, a nebo třeba na jízdenkách či letenkách.
Dozajista by také záleželo na tom, jakou rychlostí by jsme byli schopni létat. Bylo by to asi individuální, takový trénovaný sprinter zaběhne 100m za cca 10-12 vteřin na rozdíl od obézního povaleče, jenž má často problém ujít pár metrů.
V létání by to bylo asi podobné. Existovali by rychlejší, zdatnější a ti méně zdatní letci.

Tato schopnost, by ale revolučně měnila téměř všechna odvětví lidského života.
Vezměme si kupříkladu sport.
To by takhle na olympiádě, vedle sektoru diskařů nebo oštěpařů stála několik metrů nad zemí dráha pro reprezentanty letu na 400 metrů, za ní by se schylovalo k souboji letových štafet…Medaile by se následně mohly předávat na Mout Everestu…
Na druhou stranu by logicky zmizely disciplíny jako skok o tyči, jelikož by se mohlo docela snadno podvádět:
To by takový nějaký atlet, když už by věděl že laťku shodí ze stojanu, lehce zakmital rukama a laťku přeletěl. To samé platí o skoku vysokém,či dalekém.


Umění létat,by nám také dozajista ušetřilo spoustu času.
Kdyby jsme například spěchali do práce a při pohledu na hodinky zjistili, že přijdeme opět pozdě a šéf nám sebere prémie, jednoduše by jsme se odlepili od země předvedli několik vzdušných manévrů mezi paneláky a kostelními věžemi a do práce „přišli“ včas. Jsme spokojeni a náš nadřízený pochopitelně taky.

Určitou nevýhodou by byla kriminalita, která by tímto asi poněkud vzrostla. Zapomenou zavřít okno, nebo balkónové dveře, třeba i v posledním patře vašeho paneláku, by se vám mohlo stát osudným.
Vrátili by jste se takhle z nějakého večírku a při pohledu na prázdný stolek, na kterém, když jste odcházeli ještě stála vaše nová televize s plazmovou obrazovkou a úhlopříčkou podobnou plátně ve vašem okresním kině, by jste zjistili, že vás navštívil nějaký nenechavý létající lapka.
Mříže v oknech,kvůli bezpečí a žaluzie, kvůli soukromí, by se staly nezbytnou výbavou domů a bytů.
Ploty kolem domů i všelijakých objektů by možná zcela nemizely, ale plnily by funkci spíš jen estetickou než ochrannou.
Myslím také, že by výrazně ubyly nebo vymizely úrazy způsobené pády. Dnes jsou na denním pořádku zranění, která si člověk uštědří pádem ze střehy, nešťastným klopýtnutím a následným pádem z útesu, nekontrolovatelným pádem z okna při jeho mytí, nebo zranění při skoku z letadla a poruše padáku…
Spoustu lidí by také schopnost létání uchránil před uhořením či otrávením jedovatými zplodinami. Nebyl by přece problém vyskočit z okna v jakékoliv výšce a letět, až někam na bezpečné místo.

V každodenním životě by jsme možná trochu zlenivěli.
Nechtělo by se mám do schodů, raději by jsme to nahoru vzali vzdušnou čarou, nechtělo by se nám lézt po horách, raději by jsme si na ně vyletěli, v létě bychom si vzlétli pro tu nejzralejší třešeň nebo švestku na vrchol koruny stromu…
Ten pocit svobody a nekonečných možností a hranic by byl dozajista povznášející…



Jak by se Vám líbilo, dát si rande se svým miláčkem někde nahoře mezi obláčky? Nebo užít si milostných hrátek třeba 5 km nad zemí, kde kromě vás dvou je jen atmosféra a kapičky srážející se vody, budoucího deště? A co teprve ten klid a žádná živá duše kolem…

Možná by lidé přestali být tak uspěchaní, vnímali by více svět a jeho krásu, milovali přírodu, třeba jen proto, že létat kolem vysokých, nepřetržitě kouřících komínů by asi nebylo to pravé ořechové. Měli by na sebe i na své blízké více času a měli ho dostatek i na to, aby si svůj život prohlédli z výšky, z nadhledu, z ptačí perspektivy a zjistili, že uvidí jen to co je skutečně důležité, a ne nepodstatné věci, které jsou s té výšky docela zanedbatelné nebo neviditelné.
Kdo ví, jaké by to bylo odrazit se od země a vzlétnout. Můžeme o tom jen snít, jako o všem co nemůžeme mít .

..A tak můžu toto zamyšlení nad hodnotami, přínosem,ale i handicapy létáni člověka zakončit citátem z textu písně z televizního seriálu, jehož psaná podoba byla pro mě podkladem k této, jak doufám filozofické úvaze:
“Létající Čestmír létá tam a zpět, nám na zemi nezbývá, než mu závidět…“

---