Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senevrátíš nic
Autor
Anyz
Když rozhodí rybář brzy ráno sítě, čeká alespoň malý úlovek. Netuší, že to není pravidlo, jistota. Neví, že se najde spousta ryb, které sítí proplavou, anižby si jí všimly. Ale dnes neuloví nic. I přesto však nepřipustí, že si ryby sítě nemusely všimnout. Vysvětlí si to tím, že odpluly do teplých krajin a čeká, že se vrátí. Nenapadne ho, že pod ním stále plave spousta ryb, které klidně proplouvají jedním z oček. Nevěří. Jenže i já tou sítí proplula a tys tomu zrovna tak nezabránil, ani sis toho nevšiml. Vzdal si to se slovy: \"Nemělo to cenu.\" Ale i to si řekl příliš pozdě. -je snadné vyložit si vše po svém
Nevrátíš nic
Hlavou mi tančily jednotlivé tóny
a spojovaly se v nádhernou melodii,
která rozeznívala každou nitku v těle
a bránila mi slyšet cokoliv jiného.
Když dosáhla vrcholu,
začala slábnout,
ozývala se jen tichounce,
mizela,
objevovala se jen ve snech.
Najednou jsem ale zaslechla jinou melodii,
hlasitý, zoufalý, marný akord,
který to vzdal.
Končil melodii,
kterou jsem asi měla slyšet,
neslyšela!
Nikdy tu melodii neuslyšim,
myslels, že ji nechci slyšet,
přetrhl si ji,
nenapadlo tě, že neposlouchám,
že jsem se s ní jen minula,
nevědomky.
Nesnažil ses pochopit,
vzdal ses.
A když já teď chápu,
že kolem mě byla síť a hrála melodie,
začínáš hrát znovu.
Klečím u zdi,
na uchu přitisknutou skleničku
a už se jen snažím zachytit pár tónů,
které hraješ né pro mě.