Cesta do Brna

JAK jsem potkal baby...

Dnes jsem ožralý jako dobytek. Zvon my totiž dnes řekl, že mám napsat pro vás buziky další povídku ze života opilce, a kvůli tomu že ho mám rád a že jsem ožralý tak ji píši, dále musíte omluvit můj pravopis a pravopisné chyby avšak když je neomluvíte tak to je váše sračka a co je vaše tak na já vám zvysoka seru nuzáci. Tak to byl konec dnešního stupidního a blbého úvodu jako vždycky.

     Byl 25 máj sraček čas  a mi jsme se vydali v tomto buzerantském čase do překrásného a krásnými ženami prolezlého Brna. Na své kamarády jsem čekal již od půl jedné a oni furt nejeli, až za nedlouho zazvonil Zvonek se svým Fanoušem, že přijel pro mě. Nasedl jsem po vydatném obědě do jeho luxusního auta s klimatizací a stereo rádiem a jeli sme pro další členy naší party, kteří měli jet s námi. Již v autě jsem vyslechl hlášku o tom, že OH se na nás vysral a dal to vědět až těsně před odjezdem. Mi však víme, že se na nás vysral ne kvůli štípání dřeva, ale kvůli jeho hezké přítelkyni, která ho ovládá jako by byl její maňásek. No nic tak k tématu: museli jsme najít tzv. náhradního jezdce, který by s námi burany jel do Brna. Po krátkém pátrání a krátkém přemlouvání našeho dalšího elitního člena tzv.pana P, jsme se dozvěděli, že by možná jel, ale jen  v tom případě, že přemluví rodiče, aby mu dali prachy. Mezi tím co se pan P. přezouval a přeslíkal, já a zvon jsem jeli pro našeho dálničního řidiče, kterému říkáme prase. Prase bylo připraveno hned když jsme k němu dojeli a tak netrvalo dlouho a už jsme zase byli u pana P.. Pan však nebyl ještě přeslečen do kinovního obleku a proto jsme na něho museli čekat v zákazu zastavení. Pan P. za pár minutek přiběhl nasmraděný do Zvonova natunovaného favoritu a mi jsme mohli konečně jet do toho zasraného Brna, kde jsou nejkrásnější kurvy na světě. Cesta do Brna byla nudná a velmi únavná aspoň pro mne jelikož jsem musel dávat pozor na cestu s řidičem. Takovou perličkou, kdy jsem zachránil auto bylo otáčení na benzince Aral, kde jsme nešťastnou náhodou zajeli. No a už k tomu okamžiku, prase jelo furt jelo a čumělo do prdele a ne na vozovku, a jak jelo tak zajelo na krajnici a kdybych mu neřekl ať  čumí na řízení tak bychom byli v příkopě, to byla asi ta největší nesnáz co nás při cestě potkala. Konečně jsme doleli spocení a smradlavý do toho zasranýho nákupního střediska s kinem a videohrami. Jelikož jsme měli hodinu a půl čas jsme se postupně zašli podívat na nábytek a na bary, dále pak na zvířátka a samozřejmě na zbraně. Čas ubíhal a žaludek se vyprazdňoval a mi dostávali hlad. Tož teď jsem si pustil muziku a to znamená, že tu bude ještě více chyb než před tím, protože mě muzika rozpaluje a já se pak nesoustředím. No nic teď se zas podívat kde jsem skončil a můžeme pokračovat. A tak šel zvon a prase něco koupit do marketingu na jídlo. Abychom pojedli museli sme si najít vhodné místo na jezení někde venku. To byste se divili to místo bylo hned naproti vchodu do marketingu, takže sme neměli dalekou cestu (to je pařba nový Tomcraft úplně mě to dostalo musím si na chvíli odpočinou a poslechnout si to skvostné dílo). No teď hraje HardyHouse a já konečně mohu pokračovat v psaní. Kurňa já zas nevím, kde jsem skončil, ale to se za chvíli spraví. No už vím . ….k onému místečku kde jsme si sedli, jinak to bylo vedle kawasaki ninja, která byla zamčená ke značce pro vozíčkáře. Pojedli jsme a konečně jsme si mohli jít koupit lístky na MATRIX RELOADED, pro nás co sme měli studijní průkaz stál lístek 109 a pro ty co neměli stál 139 českých korun. Ještě zbývalo 20 minut do startu filmu a mi jsme si šli do mekáče na něco na jídlo. Tam jsme potkali takový pěkný až úplně nádherný holky, které jsme asi deset minut pozorovali, jinak tam byl úplně drsný borec s úplně drsným řetízkem, kterého bych určitě zmlátil kdybych byl v podnapilém stavu. Žranica skončila a představení pomalu začínalo a mi sme se pomalým krokem blížily do promítacího sálu. Sedli sme a čuměli a ž do konce, někteří z nás film nepochopili, ale na ty seru protože já jsme mu chápal dokonale jako kdybych ho sám režíroval nebo psal scénář. No nic serem na film, já mám hlad ozvalo se, na hlad ti serem nažerem se až na odpočívadle u Brna, kde je další mekáč. No tak sme vyrazili k mekáči. U něho sme byli za chvíli jelikož to prase valil po dálnici přes 160 km/h. V mekánu sme si objednali u zmatené sličné slečny servírky jeden faš koláč ten však nebyl a tak sme si dali 4 krát výhodné menu. Vše sme sežrali při pohledu na mnoho hezkých slečen, které byly oblečené celé do červeného jako kurvy. Pomalu se začli zvedat a mi sme se rozhodli, že je budeme pronásledovat, drsný ne no vy to neslyšíte, ale já jo CHCHaaa. Vyjeli sme tedy za nima při prvním a druhém předjíždění nám holky jen mávali, avšak při třetím to přišlo kočky na nás ukázaly své krásně tvarované prdelky. Během několikerého přejíždění sme si opsali jejich číslo a dále se dorozumívali pomocí mobilu. Minuli sme několik výpadů na Kroměříž a za holkama sme jeli až do Olomouce, kde sme se museli z důvodu nedostatku benzínu odpojit. Byl to pro nás zážitek vidět takové hezké a nezkažené prdelky no to se nedá popsat..

Z domu sem vyrazil po půl jedné a vrátil jsem se až po deváté večer a za ten zážitek mi to stálo. Jen debil a buzerantský chlapec H, který štípal na své přítelkyni dřevo, nejel a dobře udělal protože uvolnil místo dobrému člověku tzv. Lišce, což sme později ocenili. No dobrý to snad není možný, že jsem popsal 1 a něco stránky, to není u mě obvyklé, ale asi si to ten okamžik zaslouží No nic tak to je opravdový konec Zvonec. Zvon je můj kamarád.

---