Chaotická

Chaotická

(můžeme jim ten strach závidět)

Narazil jsem do zdi,

Dost rychle na to abych se zabil

A ne tak abych ji prorazil.

Stejně ti děkuji..

Sice marcipán teď budu nenávidět víc než jindy

Ale ukázala si mi spoustu věcí,

Které jsem buď neznal

Nebo už dávno zapomněl.

…

Nebylo lehké dělat že nic.

Být veselý.

To já asi umím…přetvářka..

S každým krokem mě to trhalo víc..

A teď už vím že to ty si mi strkala ty žiletky do žil

Jenže teď ty žíly praskly

a já se zevnitř plnil svou vlastní krví

..pomalu..

(this pain will never end)

Tu cestu od tebe jsem si dnes prodloužil

Bylo o čem přemýšlet

Docela jsem pak moh závidět tomu dědovi.

Sice na ni křičel, ale miloval ji

A ona jeho….

Měl jenom strach,

Takový jaký mívám já, když mizíš.

Ten opar je hustší než jindy

….Ztrácím tě….

A to jsem tě ani nezískal.

Co mi teď zbývá?

Než bloudit tou mlhou a doufat,

Že mé prsty, citlivější než kdy předtím,

Spočinou na tvém těle..

Co ještě mi zbývá?

Dát dohromady pár básní?

Neviděla si to v předešlých

Neuvidíš to teď..

A přesto všechno to mám být já kdo pyká?

Ano, kdo jiný

Ty naivní hlupáčku

Kdo jiný……