Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

POCITY

19. 08. 1999
0
0
1217
Autor
Cyprian

... a láska mi v srdci kucká, jak dítě ve studených neckách...

...NÁHODA... Je zrovna čtvrtek, a je to už čtrnáct dní co byl ČTVRTEK a bylo pátého srpna, svátek měl Kristián a já byl tak strašně sám se svou bolestí prýštící z minulých černých dní. Byl ČTVRTEK a já nechtěl nic jiného, než se zase někde utopit v alkoholu abych mohl v noci usnout bez myšlenek jež mi rozežírali mozek. Byl ČTVRTEK a já tam přišel, a bylas tam TY . Víš, usmála ses na mě a pozvala ven ke stolu, a sedělas tam se slečnou usměvavou a s člověkem jenž kouřil Marlbora a rozvážel krby a s tím druhým co přijel na ohromě ošklivé Esce. Seděl jsem vedle TEBE ztrápený jako poušť bez deště a TYS řekla, ,, nebuď smutnej“, a já pověděl, ,, ale já nejsem smutný“… ...OSUD... Když sem se rozešel se slečnou Kateřinou bylo mi hrozně blbě, hrozně špatně, jelikož to bylo dost nečekané, odjížděla a její oči říkali miluji tě a těším se až budeš mít volno a někam pojedeme a mé oči asi říkali něco podobného. A pak přišel první den mé vysněné dovolené, která měla vonět létem a láskou. Byla středa a sní přišel asi osud, studený a nemilosrdný, však bez zaslepující bolesti (která vždy skončí, je pouze otázkou kdy) tolik pochopitelný a ve své prosté podstatě vysvobozující. No a tahle bolest mě ošklivým způsobem obtěžovala a vůbec nutila dělat prapodivné věci celých patnáct dní. Patnáct dní mě to ničilo zevnitř i z venku a nebyla chvilka na prozřetelnost na paprsek slunce do zkamenělé duše. Mým jediným přítelem, jako už tolikrát, stal se alkohol všeho druhu, chuti, přívuně i stáří (zapomenuté nedopité pivo patřilo mezi mé šibalské kousky, které tolik oceňovala má peněženka, však v očích přihlížejících proměňoval jsem se v něco nepochopitelně sprostého, nezajímají mě oči takových lidí, fakt ne). Kdo mě začal nenávidět, byly mé plíce. Nadávaly a skuhraly pod tíhou vykouřených cigaret a ostatních svinstev, které moje ruce bezděčně přikládaly k lhostejným ústům… ...POVÍDÁNÍ... ...a pak jsme si všichni povídali a já se pomalu seznamoval s panem červeným Marlboro po mé levici a lehká averze, jenž nastala okamžitě po mém přisednutí se pomalu ztrácela stejně jako moje ,,hloupá“ nálada. A Tys zase řekla, ,, nebuď smutnej“, a já pověděl ,,ale já nejsem smutný“. Pak ses naštvala. A já nepochopil jednání těch dvou pánů, a přišlo mě to směšné a cítil jsem se svobodný a volný, snad až příliš volný po takové době. Podíval jsem se na nebe a bylo krásně modré. Něco se ve mě pozvolna začalo dít… ...BOLEST... …byl to odporný beznadějí prosáklý žal a já neviděl žádnou cestu před sebou. S úžasnou vytrvalostí na mě útočily teplé vzpomínky a rvaly mé srdce zmítané nejednou zákeřnou aritmií. Jediným vysvobozením v těchto ponurých chvílích stal se mi spánek, leč jeho nekonečně ulhané a sladké sny stávaly se záhy po probuzení nesnesitelně pálivými parazity na mém ubohém vědomí. Každé místo, na kterém nechal jsem zrak svůj spočinouti, jen další trápení přinášelo, neb vzpomínkami na ní protkáno bylo. Hledal jsem zoufalý pomoc, ale ta přicházela až po půlnoci, nebo brzy k ránu, kdy mě nohy klopýtavými kroky opilého nesly přes urputné cesty k domovu. A nebylo tu ničeho co by jen neznatelně rozprostřelo křídla v mé mysli a dalo zapomenout, a nebylo tu ničeho co by mě dávalo předzvěst lepších dní… ...PROCITNUTÍ... ...a pak jsem to ucítil, proud vzpomínek, spontánní, vznešený a naprosto nepopsatelný, vzpomínek na to ,co bylo před tím, na to co sem byl, co sem miloval, s kým se stýkal, na mé uhrančivé gentlemanství, gesta, rebelství a nespoutanost, poezii, na moje romantické výlevy, hudbu a dobrodružství probděných nocí, na moje sny a touhy, na pocity vnitřního klidu, spokojenosti a vítězství. Na moje staré básně, na modrou a žlutou. Na mě buřiče, bohéma s duší pro všechny co jí potřebovali… ...PODĚKOVÁNÍ... Tobě, za to, že existuješ, za to, jaká jsi, a taky za to, že máš modrou duši… Davidovi, za všechno… + za zamilovanost,touhu,sex,poezii,krásu,něžnost,nepochopitelnost,bolest,vznešenost,inspiraci,seberealizaci,přemýšlení,šílenství,a taky za POCITY a za tisíc a jednu nepopsatelnou věc Lásce za mnoho… Rozumu, za to, že ještě žiju… Srdci, za to, že je silnější než rozum… Oshovi, za to, co řekl… Něčemu za intuici… Myšlenkám za drzost Drzosti za smích Smíchu za jeho posvátnost… Banánům, za to, že jsou žlutý… Alkoholu za opilost Opilosti za nápady… Smutku za naději Naději za radost Radosti za spontánnost Spontánnosti za bláznovství Bláznovství za meditaci… Cigaretám za jejich eleganci… LSD za barvy… Lauře, za to, že o ní někdo napsal píseň… Citronům, za to, že jsou kyselý… Slabosti za strach Strachu za poznání Poznání za odvahu Odvaze za skutky… Hlupákům za soucit Soucitu za porozumění Porozumění za přátele Přátelům za toleranci Toleranci za svobodu Svobodě za veškerenstvo… Nudě, za to, že po mě nic nechce… Tělu, za to,že nedokáže vše, co si vymyslím… Spánku za sny Snům za fantazii Fantazii za hravost Hravosti za bezbřehost Stromům za stín… Náhodě za štěstí… Sobě za sebe… Realitě za snahu… Věcem za rozmanitost… Vzpomínkám za slzy… Post scriptum: Všem, co mě nenávidí: Velice si toho cením a doufám, že to budete myslet stále vážněji a vážněji… Všem,co mě mají rádi: Proberte se !!!
Nalim
28. 09. 1999
Dát tip
Teda clovece, to Ti slo primo z duse ... jak to rict, nevim proste. Ale citim s Tebou ...

slavek
25. 08. 1999
Dát tip
líbilo :-)

Cyprian
19. 08. 1999
Dát tip
VYSVĚTLENÍ
To + v PODĚKOVÁNÍ znamená ženy a dívky a slečny a atd.- původně tam byl takevej ten znak, ale v přepisu se ňák změnilo na to plus.

Špuntík
19. 08. 1999
Dát tip
Joooo, skvěle mě to unášelo až na konec, PODĚKOVÁNÍ patří tobě.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru