Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKamarádka
31. 10. 2005
3
0
1689
Autor
Aiscis
Řekla jsi :"Dusíš mě!"
Pustil jsem tvou ruku.
Čekal jsem asi marně
až se otočíš a řekneš, že sis dělala jen srandu.
Mluvil jsem k noci,
odpovídala mi občas tvým obrazem, složeným z hvězd
a oči bez pomoci,
ho vždycky našly v temnotě reálného nebe.
Našla sis někoho,
pro kterého dýcháš a už tě nezajímá, že mě dusíš
má kamarádko,
má smyčko z konopného provazu, mistrovsky utažená.
Měl jsem jednu obsahově podobnou.. První sloka je asi nejslabší. Přímá řeč mě trochu ruší. A snad jsem čekal rým na konci posledního verše. Nevim snad i v té přímé řeči něco na způsob "Ty můj kluku" Nevím cokoli. Pro přednes by to asi pomohlo. Druhá je kouzelná! Je to takový způsob vyjádření, jaký já mám asi nejradši. Tohle bez poskvrnky Vivat! Třetí je taky squělá. Je taková Tvá (pokud můžu soudit) a příjde mi nestrojená. Ty obraty znám, a vím jak jsem se cítil používaje podobný, takže se dotkla a *
no ta první sloka je důležitá pro mě protože ta básničky je dost osobní, jsem dost empatik, tohle se stalo kámošovi a já prostě nechápu jak nějaká holka může tohle udělat, prostě si myslí, že, když se o ní bojíš tak ji chceš vlastnit, o tom je ta první sloka, a dík za kritiku...
Rozumím tomu, že je osobní a na takové si člověk nenechá moc sehat. Tak je to i správně, od toho se přeci píšou!
Jinak - taky nevím. V těch venušankách aby se čert vyznal=) Kamarádovi pevné nervy a šťastnou volbu do budoucna.