Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Vysoká vlna zvedla loď do výšky a jen umění kormidelníka zabránilo tomu, aby se po následném propadnutí nepřevrátila. Stěžeň již dávno ztratil plachtu a úsilí veslařů začalo rovněž ochabovat, neboť bohové zřejmě nepřejí šťastný konec této plavbě!
Pojednou se, jako zázrakem, vlnobití uklidnilo a řecká galéra se jen mírně pohupovala na překrásně modré hladině. Veslaři se s novou nadějí opřeli do vesel, v udávaném rytmu, a když se zanedlouho před nimi objevily dva vrcholky kopců, vystupující z vodní pláně, zazněl palubou i ojedinělý smích.
Sotva se však loď více přiblížila k pevnině a námořníci hleděli s údivem na dva naprosto stejné, téměř bílé, kopce, vymrštila se z vody obrovitá příšera! Žádný z lodní posádky nedokázal říct, co se to na ně řítí za tvora!
"To je nějaký mořský Gigant! Poseidón nás trestá...!" zazněl zoufalý křik.
Nikde nebyla vidět netvorova hlava, oči nebo ústa! Jen pět nestvůrných chapadel vyrůstalo z obrovitého sloupu, jenž šílenou rychlostí prořezával hladinu směrem k lodi! Pak se jedno z chapadel vymrštilo a polovina lodního stěžně s praskotem odletěla nejméně stadion daleko. Galéru náraz málem převrhl a posádka, otloukající se o konce vesel a pažení lodi, se již loučila se životem. Najednou neznámá síla zvedla dno plavidla téměř nad hladinu, otočila jej a odmrštila pryč od spásné pevniny bílého pohoří! Příď lodi se sykotem prořezávala vlny a jen duchapřítomnost veslařů, tím, že včas vytáhli vesla z vody, zabránila tomu, aby většina z nich nebyla zničena!
Nikdo netušil, jak dlouho trvala ta šílená plavba! Někteří z lodníků se modlili, jiní se v duchu loučili se svými blízkými, když galéra začala zpomalovat, až se skřípěním zcela zastavila.
Sotva se však prvních pár odolnějších šťastlivců postavilo na uklidněnou palubu a pohlédlo přes pažení, rozlehly se nastálým tichem udivené výkřiky, které vymrštily na nohy i zbytek posádky, jenž měla sílu vstát.
Kolem dokola obklopoval plavidlo chaluhovitý porost nazlátlé barvy! Loď jím byla dokonale uvězněna! Jen tu a tam se sluneční třpyt odrážel v malých kalužích vody. Nálada námořníků opět poklesla! Když ani po dlouhém rokování nedokázal nikdo přijít s realizovatelným nápadem, jak vyprostit galéru z porostu, velitel vyslal tři odvážné dobrovolníky, aby se alespoň pokusili najít nejkratší cestu k volné vodní hladině nebo pevné zemi.
Všichni s napětím sledovali jejich opatrný sestup od boku lodi a jak se zlatavý porost poddává střevícům průzkumné skupiny.
"Je to nějaká bažina, ale s pevným podkladem," křikl po několika krocích jeden z trojice. Poté se, s narůstající jistotou, všichni tři vydali na další cestu. Po chvíli chůze se jim však nohy začaly nořit hlouběji pod hladinu a porost jako by se svažoval. S novou nadějí se zahleděli vpřed, zda nepatří volnou vodní plochu, když tu první z nich, po dalším kroku, sklouzl a zmizel pod hladinou!
Naštěstí se vzápětí vynořil a s pomocí obou přátel se vyškrábal na pevnější podklad. Když vykašlal nalokanou vodu, smutně řekl: "Je tu nějaký příkop, stačil jsem pod vodou zahlédnout, že se táhne daleko na obě strany! Možná se dá obejít, ale dnes už to do západu slunce nestihneme! Musíme se vrátit! Zatraceně! Utopil jsem tam dole sandál!"
Vydali se tedy nazpět k lodi, s vědomím, že zbylou posádku příliš nepotěší.
Právě když poslední z nich přelézal pažení galéry, rozlehl se nad nimi příšerný řev, okolní porost zmizel pod hladinou a následující vlnobití odneslo loď do dalších, neznámých končin!
Řev se po chvilce začal měnit na srozumitelnou řeč: "Zatraceně, Afrodíto! Kolikrát jsem ti říkal, že si s těmi Řeky nemáš hrát! Takhle se Odysseus na Ithaku v životě nedostane a brácha Zeus mě kvůli tobě zase seřve! Vylez z toho bazénu a sypej na Olymp! Stejně už je skoro večer!"
"Ale strejdo Poseidóne! Vždyť se jim nic nestalo!" ohlédla se Afrodíta za pohupující lodičkou a vystoupila z bazénu. Uchopila podávaný ručník a Poseidón se zalíbením hleděl, jak si otírá dvě sněhobílé polokoule ňader a sjíždí přes ploché břicho ke zlatavému klínu, v němž se třpytily kapičky vody.
Když si jej rovněž otřela a protřepala ručník, ani jeden z nich nepostřehl, že s tichým šplouchnutím z něj vypadl do bazénu miniaturní sandálek.
Písmák