Jeřábi táhnou

V lesostepích Braniborska hnízdí (jak mi tam řekli) na osmdesát tisíc párů jeřábů. Když jsem tam byl v polovině října, právě odlétali. Úžasný zážitek pod nebem zakrytým nádhernými ptáky, sestavujícími se do aerodynamických šiků a směřujícími podle kategorického imperativu na jihozápad. Napsal jsem o tom rád i vzhledem k úděsné zkoušce, jíž jsou opeřenci právě teď na planetě podrobeni.

Jeřábi táhnou

V modrotiskové matrici se šikují ptáci

nad kostelem, v němž se modlíme.

Odvěké vnuknutí jim velí.

Oni vědí kam, my nevíme.

Nad postupimskými paláci se řadí jeřábi.

Zdeptaný hlínošlap močím tu do písku,

netečný  k tomu, že i ty nablízku.

Hlasy krásných ptáků. Chvěje se vzduch

nad pustnoucí nádherou a práchnivými králi

Velké podzimní divadlo režíruje Bůh.

Jsme žasnoucí publikum ve stínu katedrály.