Jsi punk

Lidskej svět je moc reálnej na to, aby mě bavil.

A my tam stojíme uprostřed těch všech lidí. A ty se mě dotýkáš a já tebe. Jsi takověj pěknej na omak a teče z nás. Je fajn dostat se uplně na dně svejch fyzickejch sil a pak bejt jenom rád za to, že dejcháš.
"My smrdíme!" a já se směju.
"Cože?"
"My smrdíme!!"
"To nevadí!" a taky se směješ.
Miluju náš Punksvět.

Potřebovala bych pořádně nakopat do hlavy. Někdy fakt. Jakoby se všechny moje schopnosti zrácely a já to vim já si to sama dělám. Hrozně chlastám, fakt dost. Vypiju 34,5 lirů piva za měsíc, to už je možná trochu na hranici. Nevadí. A ty mě vedeš za ruku. Vedeš mě tmou, když nic nevidim, ale víš... jsou i jiný tmy, mnohem horší a já se rozhodla, že chci bojovat, že chci ale neni to lehký. A když prohraju tak.... co mi potom zbyde? Když prohraju sama se sebou? Je to ale na prd když dnešní společnost ti dává hovno možnosti. Žij tu, musíš tu žít, nebo se odstěhuj a poslouchej jiný čůráky. Je fajn mít svůj Punksvět, ale moc dlouho ti to nevydží, pokud se nechceš uchlasat. A tak bych si občas přála abys mě nedržel. Nechci to, ani ty tvoje vrásky co se ti dělaj kolem očí, když se usmíváš. Mráz po zádech a teplo. A to neni vůbec bezpečný, spíš je to víc než nebezpečný a ty to ani nevíš jaký je to pro tebe.
"Ty seš strašně krásná, víš to?"
"Ty si krásnej víš to?"
Co ti mam říct. Až uvěřim, bude to pryč, jsem v tom znova... nejsem už? Nevěřim. Nechci.

---