Svatý a zvíře

Jeho místo bylo před vchodem do synagogy. Ještě nedávno sedával na kamenných schodech, opřen o chladnou zeď a čekal. Měl dva přátele. První byla věčně prázdná, stará hliněná miska u jeho nohou. Druhý, za podíl z milodarů občas nosíval hrst sušených fíků. Byly noci, kdy zoufale hryzal omítku synagogy, plnil si ústa kyprou zemí, aby sál vláhu. V bloznivých vidinách znovu jeho "přítel" vybíral almužnu do posledního šekelu a se surovým smíchem odcházel do tmy. Tehdy úpěnlivě prosil, aby mocný Adonai učinil zázrak při svém nehodném synu z rodu Neftalí a dal mu zdravé nohy.... --- Lidé vcházeli a vycházeli ze synagogy a bez zájmu míjeli vyzáblého mrzáka v odpudivých hadrech. Přicházel i vznešený rabín v průvodu znalců Zákona a padl-li někdy jeho pohled na kamenné schody, byl plný opovržení. --- Pak přišla ta ošklivá nemoc. Celé tělo měl poseto mokvavými vředy. Ve dne pálily jak doteky žhavých kleští a s nocí s vplížila slabost horečky. To už nepřicházel ani "přítel". Jen miska se usmívala hladovými ústy, aby jej povzbudila v okamžiku, kdy bude muset překročit práh smrti... --- V domě rabína Izmaíla svítí sedmiramenné svícny. Na nízkém stolci leží bezduché rabínovo tělo, oblečené v slavnostní roucho. Vzduch se smísil s vůní koření a vonných mastí. Svíce hoří k smutečnímu obřadu. Dům je naplněn nářkem a kvílením... Naproti přes ulici, na kamenných schodech synagogy, objevila smečka psů bezvládné tělo žebrákovo...

---