Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMy
Výběr: hai_mal
04. 11. 2005
15
0
3990
Autor
Shellinka
bylo to ten rok
kdy se rodilo málo dětí
a padaly dvojčata
sedávali jsme na dřevěných lavicích
čtyřkové putiky
kde přes dým nebylo vidět
k automatům na štěstí
schovávali jsme si city
do korbelů s hořkou vodou
počítali pod stolem mince
a pak i navzájem prsty
potom jsme začali říkat doma
stejnému místu
a naši poštovní holubi
někde ztratili směr
my zvolna poztráceli úctu
i zbožné doteky zřítelnic
ale ještě pořád se mi uvnitř chvělo
když zarachotil klíč v zámku
velká voda odnesla mnohem víc
než jen pár maličkostí
už jsi nikdy nebyl stejný
a slova co se dala koupit
pod cenou
byla najednou předražená
někdy ráno jsme si poleželi
déle než je zdrávo
v žaludku
házeli jsme nádobí
i korunou jestli zůstat
občas jsem utíkala
s peřinou na gauč
a místo tvých kroků
slyšela jen oddychování
jednu podzimní noc
ses zeptal, jestli chci k Vánocům
tvoje příjmení
a já propadla snům s chutí
bilých krajek
až pak místo pod stromečkem
jsi byl někde pod stolem
já měla doma kapra
a strach
tak jsem si na čelo napsala inzerát
hledám prince
vytáhla slavnostně do světa
jenomže princové už nejsou
vrátila jsem se ti jednu letní noc
a slov bylo na rozdávání
vrátila jsem se ještě dvakrát
naposled s prosíkem
šli jsme dál každý po jiné
straně cesty
ale hluboko v nás víra
že "my" je nedělitelné
rozhodli jsme se s tím přestat
počítat
nábytek jsme přeřízli napůl
smotali koberce
a Soukup & syn nám navždycky
rozvezli naše životy
tušila jsem jen zlomek
pětinu té bolesti co přijde
ale všech pět dohromady je moc
někdy si připadám že už nemám
všech pět pohromadě
dala bych všechno
kdybys zavolal panu Soukupovi
a řekl mu, že se stala chyba
v algebře
kdy se rodilo málo dětí
a padaly dvojčata
sedávali jsme na dřevěných lavicích
čtyřkové putiky
kde přes dým nebylo vidět
k automatům na štěstí
schovávali jsme si city
do korbelů s hořkou vodou
počítali pod stolem mince
a pak i navzájem prsty
potom jsme začali říkat doma
stejnému místu
a naši poštovní holubi
někde ztratili směr
my zvolna poztráceli úctu
i zbožné doteky zřítelnic
ale ještě pořád se mi uvnitř chvělo
když zarachotil klíč v zámku
velká voda odnesla mnohem víc
než jen pár maličkostí
už jsi nikdy nebyl stejný
a slova co se dala koupit
pod cenou
byla najednou předražená
někdy ráno jsme si poleželi
déle než je zdrávo
v žaludku
házeli jsme nádobí
i korunou jestli zůstat
občas jsem utíkala
s peřinou na gauč
a místo tvých kroků
slyšela jen oddychování
jednu podzimní noc
ses zeptal, jestli chci k Vánocům
tvoje příjmení
a já propadla snům s chutí
bilých krajek
až pak místo pod stromečkem
jsi byl někde pod stolem
já měla doma kapra
a strach
tak jsem si na čelo napsala inzerát
hledám prince
vytáhla slavnostně do světa
jenomže princové už nejsou
vrátila jsem se ti jednu letní noc
a slov bylo na rozdávání
vrátila jsem se ještě dvakrát
naposled s prosíkem
šli jsme dál každý po jiné
straně cesty
ale hluboko v nás víra
že "my" je nedělitelné
rozhodli jsme se s tím přestat
počítat
nábytek jsme přeřízli napůl
smotali koberce
a Soukup & syn nám navždycky
rozvezli naše životy
tušila jsem jen zlomek
pětinu té bolesti co přijde
ale všech pět dohromady je moc
někdy si připadám že už nemám
všech pět pohromadě
dala bych všechno
kdybys zavolal panu Soukupovi
a řekl mu, že se stala chyba
v algebře
aleš-novák
30. 12. 2005
Zaslouží si bezesporu Tip... ale přijde mi tolik divné oceňovat cizí bolest, že prostě nemohu… (Soucit však přidávám…)
a ještě...... V
dílo bylo zařazeno do Výběru a tudíž odstraněno z klubu
*Tipy písmáků*
:-)
podezdívka
07. 11. 2005
děkuji, teď se mi četlo výborně :-))) .... krásně napsaná a moc smutná... TIP s přáním, aby to příště dopadlo dobře
Heh pardoon..
chtěl jsem říct: krásnéééé, 20 tIPů kdyby to šlo, takhle jenom jeden:((**
Děkuju vám, je to převelice osobní a převelice dlouhé, tak jsem ráda, že jste vydrželi až do konce...
je to moc krásné...smutné...listopadové...ale opravdu není těžké vydržet do konce...čte se moc dobře...a to co v ní vyprávíš, mě mrzí i za tebe (a nejvíc, že nemůžu nijak pomoct) posílám velký tip (a prosbu vzhůru ať to příště dopadne líp)
...písmo je opravdu prťavé....až moc.. Ale vyluštila jsem.......a zůstala až do konce...hodně osobní, hodně hořké...****