Co je cool a co není? aneb A hned mi ho hezky zahroťte, prosím!

Naprosto každý, kdo ví, co to je být cool a chce být za každou cenu a v každé situaci cool...... AŤ SI DÁ LASKAVĚ VODCHOD!

Co je cool a co není?
aneb
A hned mi ho hezky zahroťte, prosím!


Útlocitné milovníky českého jazyka, což je v daném případě i naše mateřština, prosím již tímto za odpuštění, že jsem jejich zraky ihned otrávil odporným, ba nechutným anglofilským výrazem. Nejenže je nechutný, on je, aby se neřeklo, hned i nesmyslný.
Nuže dobrá, omlouvám se.
A už dosti popela na hlavu sypaného, pojďme se durdit…
Mám snad to štěstí, snad smůlu, že mým životním prostorem je město. Neříkám, že venkov není krásný, ale momentálně moje figurka stojí na políčku zvaném město a tak se nehodlám přít a provádět jakékoliv rošády, ať už velké či malé. Ano, město je… ehm, živé. To přinejmenším. Někdy bývá i klidné a pokojné, ale to se může jednomu poštěstit tak od desáté hodiny večer do šesti ráno. Hlavní věc je však to, z čeho se město skládá?
Z domů, bravo.
A co mají ty domy? Je to hranaté a velmi často to zapáchá díky bezohledným pejskařům. Tedy, samozřejmě, spíše díky jejich miláčkům…
Jistě, jsou to rohy.
A co je málem na každém rohu, no?
Ne, je to sice pravda, ale černý výlep jsem nemyslel, ani grafitti nebo jinou formu umění, připomínající názvem spíše italské těstoviny. Neměl jsem na mysli nic většího než je taková obyčejná trafika.
Zajisté, nemusí být přímo na rohu, může být i na prostranstvíčku, podél ulice, nebo, kýho výra, situovaná přímo v krámku v domě. Roh je však magický ještě od dob, kdy byl symbolem hojnosti nebo plodivé síly. (a nešťourejme v tom, že to byl takový ten jiný roh) A tak když se někoho zeptáte čistě řečnickou otázkou: „Kde bych jen mohl najít trafiku?“ on povětšinou odpoví, že se můžeme rozhlédnout, protože trafika je na každém rohu.
A v trafikách se mezi nástroji hromadného ničení jako jsou třeba cigarety, alkohol a cukrovinky, prodávají taktéž noviny a rozličné další tiskoviny. V těchto tiskovinách v době posledního rozmachu stupidity urval svou korunku z rozstříhané plechovky od piva časopis.
Ne jeden.
Řady, zástupové nekoneční, armády nezměrné jich jsou. Poznáte je snadno – zvláštním znamením je naprostá slaboduchost kteréhokoliv libovolně zvoleného slova, ať už z obálky nebo obsahu. Předložky, spojky, částice a číslovky v tomto případě nevyjímaje.
Tyto časopisy čtou ve své podstatě jen dvě skupiny lidí. Ti, kteří nemají žádné starosti a tak se šťourají ve všem, co se vyšťourat dá, a potom chudáci, kteří mají svých starostí nad hlavu a uleví jim vidět, že někde se řeší i něco jiného, než oni sami. Ovšem takovýchto ulevovačů příliš nebude, narazím-li na cenu nejmenovaných, inkriminovaných časopisů. Nedal bych za ně osobně zlámanou grešli, za neřád! Vždyť šlendrián vydavatel byl natolik nepozorný, že je ani nedal tisknout na normálním papíře, ale na křídovém, a ten má velmi malý okruh možných využití. Nesaje a… škrábe…
A jak takový časopisy, množící se teď jak žížaly pod sekáčkem (haha), vůbec vzniknou?
Někdo dostane křeč do vlašského oříšku, jenž nazývá mozkem, to za prvé. V tomto bolestném stavu se mu rozsvítí před očima všechny hvězdičky nebeské a on omámeně hledí na nápis, který se z nich vyloupne. A hned si řekne, že svět potřebuje další plátek, jenž mu má za úkol říci co dělat má a co nemá a objasnit enigmy typu:
Proč Ferda mravenec nosí na krku puntíkovaný šátek? Není to snad proto, že je gay? Neodpovídá tomu i jméno jeho věrného přítele…? A podobně.
Jméno časopisu, rozebírajícího mezi jiným takové záhady, nezbytné pro přežití společnosti, musí mít zvuk! Být briskné a přitom tajemné, přitažlivé a vyvolávající nedočkavost, touhu listovat krásně barevnými stránkami. I když následuje hořké zjistění, že krom barev vlastně nemají co nabídnout.
Růžový olejíček
Svůdná muchomůrka
Memmo of děda’s gatě
Splasklý Evžen
Que?
Xenofob
E-e škvár
Něco podobně úžasného se vylíhne v nahnilém melounu, sedícím našemu mysliteli na ramenou, jenž on sám vzletně nazývá hlavou. Skvělou hlavou. Jenže od té chvíle už nebude říkat skvělé nebo úžasné, ale všude se bude pokoušet rvát slovo cool.
Ať jsem pranýřován pro přílišnou ukrutnost, ale kdo mi mezi řečí, s výrazem nedbalého světáka praví, že je něco cool, je vystaven obrovskému riziku. Protože já sice umím anglicky, ale umím stejně dobře, ne-li líp, i česky a tyto dva jazyky míchat do sebe je velice, velice nebezpečné. Má česká polovina mozku zaznamená slovo cool tak, jak ho uslyší. Neutrony se pohnou, rozběhnout nebo budou poskakovat na místě na jedné nožičce, to už je fuk, ale mně před očima vyvstane obraz zahroceného kusu dřeva… A nešťastný zvěstovatel pokroku se setká s nenávistným pohledem. Znamená, že zvažuji, jestli bych ho na ten cool neměl jen tak zběžně narazit…
Svět se, jak nás učí historie a vlastní zkušenost, pitomostí chytá neuvěřitelně snadno. Nějaký bohatý mecenáš s mozkem ochrnutého slanečka pokyne rukou svírající hedvábný šnuptychl a ihned se přikročí k masové publikaci časopisu, sedícího ještě zatím v kalužce bílku, všude kolem sebe skořepiny, na které se roztrhl a rozlámal dědeček Vkus. Jde to rána na ránu, ráz na ráz. Sazba už čeká, fotky jsou ještě mokré od vývojky, články nikdy nikdo nestihne dopsat, ale šups, už se rozjíždí nezastavitelná mašinérie mozkožroutských příšer. Přichází čas nasadit všemu korunu a vypustit fámu o novém děsuplném, bulvárním a pochybném časopise i do éteru, ať už formou rozhlasovou nebo televizní.
„Proč se ve skleníku babičky Vonáskové objevila mezi zelenými paprikami i červená kapie? Šokující odhalení!“
„Jak a kde to nejradši dělají Křemílek s Vochomůrkou? Šokující podrobnosti!“
„Tajemství dědečkova nočníku prozrazeno – vnučka vzpomíná na hrůzné zážitky léta páně tabák, kdy se dědeček najedl hrachu a krup až mu za ušima praskalo a potom střepinami zasáhl ji i babičku! Šokující vzpomínky!“
„Věčné horké vlhko v kalhotách… Šokující zpověď vodníka Volšovečka!“
„Čtěte a buďte in a nebo taky cooooooooooooooooooooool!“
Důležité je hlasitě vykřičet a na obálku vypsat to „zajímavé“ velikánskými a hodně barevnými písmeny. A velice často, až do omrzení, používat slovo „šokující“ nebo „provokativní“. Ačkoliv spojení jako třeba – Šokující předpověď počasí! nebo Provokativní horoskop, to už si koleduje o kladívko mezi oči.
Na obálce budou nacpána i slova ve smyslu životní styl. Pro neznalého to má být vysvětlení, že se mu do rukou nějakým šťastným řízením osudu dostala jednoduchá příručka, podle které když se bude řídit, bude stejně pohodový člověk jako ten, co se tak dementně šťuří na obálce, má sluneční brýle s nimiž vypadá, s prominutím, jako buzerant, ve tváří výraz někoho, komu na WC namísto toaletního papíru podstrčili smirkový a prsty má zaháknuté za opasek, dojista proto, aby mu nespadly gatě. Ovšem kolem něho se vine lepá děva, jež má zřejmě vyzařovat ujištění, že onen buzikrasavec smirkový není homosexuálního zaměření, ba právě naopak.
Chyba lávky, drahý konzumente. Je to jako začít se učit o bezpečnosti lodní dopravy na Titaniku… Tyto časopisy se skutečnosti nepřibližují ani tím nejnešťastnějším omylem. Z řádků dýchá obrázek idealistického světa trumbelínů. V duchu těchto dobrozdání mi připadá, že kdokoliv z mužů se vrátí domů, do své rezidence v kopcích za městem, uklidí do prostorné trojgaráže zánovní Ferrari, přehlédne spokojeným pohledem zahradní bazén na třicet temp a vykročí do přepychu svého obydlí, kdež však na něho již čeká jeho přítelkyně (málokde se tam vyskytne manželka, protože to není ani maličkatý coolíček), spoře oděná, s účesem jak z Hollywoodu, roztoužená a dychtící jen po tom, uspokojit jej jak jen si bude přát. A ten náš světácký pracháč (kterýžto by měl být obyčejným průměrným člověkem) již ve své nagelované palici spřádá plán, kterak svou roztouženou přítelkyni (shodou okolností je modelka) ošulit a moci večer jít vyvádět do bytu k jedné úžasné striptérce.
A právě náš pranýřovaný časopis takovémuto druhu muže (to znamená neexistujícímu) dává rozšafné a veselé rady, kterak zahnout stylově a užít si to, aby to bylo rebelské a vystupovalo proti maloměšťácké morálce a úzkoprsosti. (A jakés takés slušnosti a zdravému rozumu, ale to jen tak na okraj.) Celou jeho sešívanou, křídovou bytostí se nesou moudra a dobrozdání typu:
- Naučíme vás zahýbat jako pravého Cassanovu!
- Co všechno musí mladá dívka vědět, znát a umět spolknout, aby se dostala k milionům zazobaného starce přes postel? Přiloženy schématické nákresy.
- Chci žít, jak se mi líbí, aneb Kurvící se hospodyňka. Sto rad jak na to.
Není to ve všech případech, to bych si ani netroufal tvrdit, ale občas je takovýchto fekálních témat v inkriminovaných tiskovinách vcelku dost. Nebo ne přesně takových, ale podobných. Je-li tohle proti maloměšťáctví a je-li tohle onen dřevěný předmět se špicí ergo cool, musí-li tohle zvládnout civilizovaný muž a žena, kteří si užívají života, já osobně si okamžitě spakuju kufřík a stěhuju se do hřbitovní krypty, protože nikam jinam zřejmě nepatřím.
A nebojte se, pošlu vám pohled a v neděli mě můžete přijít navštívit a třeba mi přinést něco pěkného ke čtení… Jen ať to není moc cool, prosím, prosím.

---