Vzpomínka

     Bylo to v době, kdy se příroda připravovala na zimu. Ze stromů už opadávalo listí a mlha táhnoucí se od řeky zůstávala ve městě až do pozdních hodin. Procházel jsem se těmi křivolakými uličkami plnými šera a jen kocour se choulil u oprýskaných dveří domu, který zapadal mezi ostatní svými nízkými okénky a kamennou náspou. Z promrzlých zdí na mne dýchal chlad a do rohů a zákoutí vítr nafoukal hromady listí. Náhle mne něco zaujalo. Z jedné, jakoby se něco zablýsklo. Zastavil jsem se, poodhrnul listí a uvviděl fotku. Byla to fotka mé budoucí manželky.