Nejlepší vítězí

Reality show se na nás valí ze všech stran. Možná právě proto jsem napsal tuto fikci.

První den -
Rozhodl jsem se, že budu psát deník. Budu zapisovat své pocity a postřehy z tohoto bláznivého projektu. Myslím, že to bude jednou zajímavé čtení a i já si ho zcela jistě rád budu po letech pročítat, ať už to dopadne jakkoliv. Možná bych ho mohl po nějaké době prodat, ale nejsem si jist, zda by někdo projevil zájem o mé postřehy, když vše bude stejně dávno známé celé republice.
Je nás tu deset. Pět žen a pět mužů. Do soutěže jsem se přihlásil, protože nutně potřebuji peníze. Kamarádi mě od tohoto kroku zrazovali, ale jsem typ člověka, který je jednak částečně exhibicionista a hlavně, jsem pro peníze schopen všeho. Musím to upřesnit, mám své hranice, za které bych nešel. Pochopitelně. Vše se odvíjí od výše sumy. V této soutěži jde o velikou sumu.
Seděli jsme proti sobě v rozlehlé hale a čekali na příchod konferenciéra. Přišel přesně na čas. Nikdo z nás nic neříkal, protože jsme nevěděli, zda je to již ostrý přenos a všichni měli trošku strach z toho, co bude následovat.
Jeho blažený a hlavně strojený úsměv mě přesvědčil velice rychle o tom, že se již jede naostro. Chvíli něco povídal do kamery, kterou si nesl starší kameraman na rameni a úzkostlivě našlapoval, aby nezakopl a tu jistě drahou věc nerozmlátil. Ušklíbl jsem se a v duchu si pomyslel, že je to jenom komedie pro diváky, protože je to zde stejně celé prošpikované tou nejmodernější technikou od půdy až po sklep.
Pak konferenciér přistoupil k nám a postupně nás představil. Nepamatoval jsem si jména ostatních. Měl jsem dost problémů sám se sebou. Můžete si myslet, jak jste odvážní a suverénní, ovšem, když si pak uvědomíte, že na vás kouká třeba pět miliónů lidí, veškerá sranda jde stranou a odvaha je ta tam.
Seznámil nás se systémem soutěže, ale vše jsem stejně již dávno věděl. Jenom mě zarazil systém vyřazování. V každé místnosti byl panel se jmény soutěžících a na něm byl údaj v procentech, kolik diváků jej zrovna sleduje. Moc jsem nechápal, jak je to možné, ale vždyť pokud si lidé doma mohli sami přepínat kamery a pohledy na soutěžící, tak určitě nebyl problém, aby se procentuálně zaznamenávala sledovanost jednotlivých členů této podivné skupiny. Ano, píši podivné, protože mi začínalo docházet, do čeho jsem se to vlastně dostal.
Základ byl strhnout na sebe pozornost za každou cenu. Sledovanost a zájem diváků byly ty kritéria, které rozhodovaly o tom, kdo skončí. A naopak ostatním dávaly šanci na pohádkovou hlavní cenu. Jedno však bylo jisté od začátku – nejlepší vítězí.


Druhý den –
Špatně jsem spal. Přehazoval jsem se na posteli a občas mrknul na panel, abych měl přehled, jak na tom jsem. Zatím to bylo vyrovnané. Sledovanost se měnila v rozmezí několika málo procent, podle toho, jak se s námi televizní diváci seznamovali. Ale stejně o nic nešlo. Vyřazovat se začne až za čtrnáct dnů.
Ve dvě jsem se vzbudil a posadil se na posteli. Uvědomil jsem si, že občas chrápu a to by mohlo odradit lidi, aby mě sledovali. Co by kdo měl z toho, že bude koukat na chlápka, který chrápe jak na lesy.
Sledovanost, mě při mém prudkém posazení vylétla o sedm procent oproti ostatním. Jasně! Mám to. Když jsem se prudce posadil ve čtyři, bylo to už skoro deset procent.


Pátý den –
Píši až dnes, protože se nic zvláštního nedělo. Chodili jsme po vile a pomocí plánku zkoumali zákoutí domu. Je to rozlehlá rezidence, kde si každý najde svůj soukromý koutek. No – soukromý. To není to správné slovo. Zjistil jsem, že kamery jsou i na záchodech. Dokonce je i v míse. Nechápu, co má kdo na tom, že kouká, v jakém stavu je má stolice. Pravda, při posazení na mísu mi vylétla sledovanost o tři procenta, ale kdoví, co dělali ostatní. Možná se zrovna nudně vyvalovali v křeslech v hale.
Sedání v noci už nezabírá. Sledovanost se zvedla sotva o jedno procento, ale já už únavou sotva koukám. Vznikl u mě reflex a já se každých třicet minut posadil na posteli. Snad se toho brzy zase zbavím.


Osmý den –
Sblížil jsem se s Kamilou. Je jí dvacet pět, takže je o dva roky mladší, než já. Ideální věk. Až to skončí, musíme to dát dohromady. Pokud jsme spolu, sledovanost nám stoupne o krásných šest procent. Toho bychom měli využít. Vyřazovat se začne již za šest dní.
V noci už je to lepší. Spím poměrně klidně. Posadím se tak třikrát za noc a jsem pak ve dne odpočinutý. Je to dost důležité, protože musím stále vymýšlet, jak na sebe strhnout pozornost.
Karel, ten vysoký blonďák najednou dostal epileptický záchvat. Až pak jsme zjistili, že to pouze hrál. Ovšem vyskočilo mu to o osmnáct procent. Sice jenom na chvíli, ovšem důležitý je jak okamžitý stav, tak i dlouhodobý průměr.


Dvanáctý den –
Kamila se nastěhovala ke mně do pokoje. Sledovanost nám vždy před spaním vyskočí o krásných deset procent, a když se spolu sprchujeme, tak o devět. Myslím, že máme velikou šanci probojovat se až do finále.
Lumír se nastěhoval k Žanetě. Opičí se. Snad to diváci po zásluze ocení a nebudou je sledovat.
Jsem zvědavý, jak to půjde dál. Zatím dobrý.


Čtrnáctý den –
Jde do tuhého. Dneska jeden z nás bude muset odejít. Jsem si jistý, že já to nebudu. Kamila také ne. Naše soužití nám přináší oběma procenta k dobru. Ale i kdyby ne. Miluji jí a na soutěži mi už tolik nezáleží, pokud vypadne, tak asi skončím taky.
Moc jsem o tom v noci přemýšlel. Ať vypadne kdokoliv, bude mi to líto. Jsem fajn parta a táhneme za jeden provaz. Teď maličko lžu. Všichni si moc dobře uvědomujeme, proč tu jsme, a každý by rád získal hlavní cenu, která by znamenala totální změnu života.
Jsem rád, že si píšu tento deník. Je zajímavé pročítat si mé zápisky od začátku.


Patnáctý den –
Vypadl Marek. Byl to stejně takový nevýrazný typ. Padl na zem a brečel jako malý kluk. Pěkně se zesměšnil. Kamila mi pak šeptala, jak mě miluje a ví, že se udržíme spolu, až do posledního kola. Raději na to nemyslím, protože – vítězí nejlepší. Mrzelo by mě, kdybych jí měl vyřadit jako poslední. Těsně před vysněnou metou.
Dneska jsem se s Kamilou miloval v bazénu. Sledovanost nám vylítla o třicet procent. Dohnal nás k tomu Vojtěch s Láďou. Líbali se při večeři a my jenom koukali, jak jim letí procenta nahoru. Začal jsem Kamilu hladit na prsou, ovšem moc to nepomohlo, a tak jsme se rozhodli pro akci u bazénu.



Dvacátý druhý den -
Postupně je nás míň a míň. S Kamilou si vedeme skvěle. Dneska jsem měl úžasný nápad. Přecpal jsem se při obědě, takovým způsobem, že jsem se vzápětí pozvracel. Hodil jsem to schválně na Kamilu. Nejdřív vybuchla vzteky, ovšem když viděla, jak nám to zvedlo procenta, začala se smát a rozmazávat si to po šatech. Ostatní jenom vztekle koukali. Mám radost, jak nám to jde.
Vojtěch s Vláďou si na mě počkali v přízemí hned vedle východu. Dostal jsem asi pět ran pěstí a čtyři kopance do žaludku. Zřejmě to udělali kvůli tomu, že jsem se jim posmíval. Bolela mě žebra ještě večer, ale nevadilo mi to, protože jim ta akce nezvedla sledovanost ani o půl procenta. Spíš se mi zdálo, že jsem si polepšil já.


Dvacátý osmý den -
Zůstali jsme už jenom čtyři – já, Kamila a Vojtěch s Vláďou. Je mi jasný, že zítra vypadne jeden z nich a já s Kamilkou zůstaneme až do finále. Je to můj miláček. Moc mi pomáhá, že jí tu mám. Vlastně, že jsem si jí zde našel.
Vojtěch s Vláďou asi něco chystají. Musím si na ně dávat pozor.


Dvacátý devátý den –
Znásilnili jsme Kamilu. Ráno jsme se domluvili, protože ona by určitě zůstala a vypadl by jeden z nás. Přeci jsem nemohl riskovat, že to budu já. Dali jsme jí co proto. Hezky jsme se vystřídali a navíc jí Vojta zlomil ruku. To asi nemusel, ovšem on tvrdil, že to bude lepší. Pro jistotu. A měl pravdu. Vypadla Kamila. Mám strašnou radost, jak procházím dál a dál.
Už jsme jenom tři. Musím něco vymyslet.


Třicátý den –
Vzpomněl jsem si na dodatek ve smlouvě o tom, že na území vily jsme mimo zákon. Je to území, které si koupila nadnárodní TV společnost a vyhlásila si na něm svůj stát, kde nejsou žádné zákony. Jak jednoduché a geniální. Stejně, jako můj problém s těmi dvěma. Mám to. Ve sklepě jsem objevil motorovou pilu.


Třicátý první den –
Ponechal jsem to osudu. Hned po snídani jsem v hale nastartoval pilu a čekal, který z nich přiběhne jako první. Byl to Vojta. Když jsem mu zabořil pilu do břicha, tak mi sledovanost vylétla o šedesát procent. Nemohl jsem tomu uvěřit. Bylo to něco úžasného. Tak jsem ho ještě říznul do hlavy, mozek stříknul až na panel se sledovaností, ale jak stékal, tak jsem zahlédl tu senzaci – sedmdesát procent.


Třicátý druhý den -
Vláďa dneska zabodoval. Počkal si, až se k němu otočím zády a pak se na mě vrhnul. Je silnější, než já, tak mu nedalo moc práce, aby mě přemohl. Dal mi pěstí do spánku a já omdlel. Když jsem se probral, ležel jsem přes sedačku v hale a cítil, že se mě zmocnil. Byl to strašný pocit. Sledovanost mu vyskočila o padesát procent a tím pádem mě dohnal.


Třicátý třetí den –
Dneska se rozhodne. Vláďa se ode mě drží dál. Viděl jsem, že nemá dva prsty na pravé ruce. Musel si je useknout v kuchyni sekáčkem. Cítím, že prohrávám. Zvítězí ten nejlepší.
Já však přišel vyhrát. A to za každou cenu.




„Tolik z deníku Jindřicha, dámy a pánové!“ konferenciér vzhlédl od sešitu, který držel v ruce a pokračoval. „Tímto ho vyhlašuji za vítěze naší reality show. Jeho skvělá sebevražda mu vynesla devadesát procent okamžité sledovanosti. Celkovou sledovanost měl na krásných sedmdesáti procentech. Byl opravdu nejlepší. Ruku na srdce. Kdo z vás by našel odvahu a skočil na spuštěnou motorovou pilu? Já tedy ne.“
Pak se zadíval zpříma do kamery.
„Myslíte, že na to máte? Jste nejlepší z nejlepších? Konkurz na druhé kolo naší reality show, začíná přesně za týden. Přihlaste se a zažijte neočekávané a vzrušující okamžiky!!!“

---