Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDvě analogie
Autor
Eilil
Nejvíc mě dokáže zarazit, když se některá klišé, stanou tou nejtrefnější analogií situace, ve které se člověk zrovna nachází. Asi to má něco společného s tradicí, se kterou tak dlouho vyrůstáme, díváme se na ní, posloucháme ji a kterou pak chápeme nejlépe.. :o)))
I.
Sypat kamení na květiny je zločin.
Celý svět přichází o vůni.
Vyčítat pak květině,
že nevoní a žádat ji o vysvětlení,
je bohapustá neomalenost,
která v člověku probouzí zoufalství.
II.
K ptáčku přišel anděl.
Povídá mu sladce:
Potřebuju pírko do svého křídla,
dej mi je.
Ptáček se usmál a dal anděli pírko.
Pak přicházel anděl znova a znova.
Zahrnoval ptáčka dary,
žádal vděčnost
a vždy si odnesl jedno pírko.
“Nežádám nic od Tebe.”
Říkával ptáček.
Ptáčkovi se létalo čím dál tím hůř.
Večer padal únavou.
Pa
k jednou anděl přišela řekl ptáčkovi:
“Má křídla jsou vpořádku,
teď mě nauč lítat.”
“Ale já už nemám žádná
pírka.”
Bránil se ptáček.
“Pohlédni na dary,
co jsem Ti dal
a nauč mě lítat!”