Předzimní spánek

vypadala jak odaliska když celou cestu spala

Krajina je k hnědi unavená
usíná na lehko
jen v negližé
Neonová křídla vran
lesklá jak magnetovec v lomu
ukazují cestujícím v dálkových vlacích
cestu do krámků s archivním tichem
V mlze opouští závrať i nejstarší vršky komínů
Opřeny o dým svých ohňů
modrý jak kosti moře
neklidně podřimují
Bezbřehé mlčení sklizených polí
stromy chráněné jen těly hnízd
a klid
V mlze se vracíme do nezrození
do svobody jeho bezmoci

A zítra přijde mráz
Modrým prstem
bodne do tváří příliš zralých jablek
do tváří odpočívajících odalisek
v červeném
Pak plíseň sněhu
nesmlouvavě hojivá jak penicilin
A svět bude zas jednou vypadat
jako camembert

A tudíž
očividně chutně.

---