Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDOBRODRUŽSTVÍ PO MEXICKU
Výběr: a2a2a
09. 11. 2005
27
0
10895
Autor
vesuvanka
Znám jednoho nadšence a milovníka přírody Tomáše, jehož velikou láskou jsou hadi, ale také sopky, které mě k němu přivedly. Na výpravách se svými kamarády natočil jedinečné videozáznamy o aktivitě italských vulkánů a životě na jejich svazích. Tomáš mě pozval ke shlédnutí tohoto filmu, který byl jedinečný. Ale toho dne mě čekalo ještě něco mnohem dramatičtějšího než výstup na Etnu shlédnutý na videu.
"A ještě vám ukážu svého miláčka", řekl mi Tomáš, když jsem se chystala k odchodu.Tušila jsem, že ten miláček určitě nebude čtyřnohý chlupatý mazlíček, ale had. Představovala jsem si nějakou cizokrajnou užovku nebo hroznýška.
Tomáš mě zavedl do pokoje, kde bylo zavěšeno obrovské terárium opatřené svítícími lampičkami, které zároveň ohřívaly vzduch. Na dně terária kromě písku, byly kusy lávy, - tu a tam rostlina, a samozřejmě mísa s vodou. A v tomto království si spokojeně hověl velký had. Nespal. Díval se takovým tím "kamenným" strnulým pohledem. Mé pozornosti nemohl uniknout ocas opatřený chřestidlem.
Tyyjooo!!!! , zvolala jsem údivem a radostí.
Dostal jsem ho od jednoho kamaráda přímo z Mexika, pochlubil se Tomáš.
Těmi slovy jsem byla unešena a moje myšlenky letěly rychlostí blesku do krajiny, kde rostou vysoké kaktusy a v dálce na obzoru se tyčí mocný Popo. - tak nazývají Mexičané svoji nejvyšší horu.
Tomáš si povšiml, že jedna lampa nesvítí. "Musím se na ni podívat". Otevřel shora terárium a hledal závadu, pak pro něco odešel, ani jsem to moc nevnímala, jak jsem byla zaujata chřestýšem. Chci si ho prohlédnout blíže, skláním hlavu do terária, kochám se podrobnějším pohledem na hada, který má výborné mimikry na prostředí, v němž žije ve volné přírodě.
Ježíš, to nedělejte, to by ho mohlo rozzlobit!" , zaslechnu téměř zděšený Tomášův hlas. u dveří... Hrklo ve mně, teď jsem si uvědomila, že jsem provedla něco, za co se v přírodě platí tou nejvyšší daní..... V tom svém vytržení jsem nějak zapomněla respektovat bezpečnou vzdálenost a byla na dosah jedovatému hadovi.
Těžko se dají popsat náhlé pocity zděšení a panické hrůzy doprovázené sevřením až ochromením, kdy jsem nebyla schopna se ani pohnout..
Vyhledáváš dobrodružství, tady ho máš.... teď poznáš jak chutná Mexiko i jinak.... jakoby se kdosi pitvořil a vysmíval v mé mysli, ale něco mi instinktivně říkalo "Zachovej klid, jenom klid, nesmíš dát najevo strach nejmenším pohybem, klid, klid" - to slovo zapůsobilo jako zaklínadlo a pomohlo uvolnit sevření, takže jsem udělala nepatrný krůček dozadu aniž bych pohnula horní polovinou těla. Hezky, pomalu... a další krůček vzad,... plně soustředěná na každý centimetr pohybu jsem postupně vycouvala do kouta.
Sotva se mi podařilo uniknout z dosahu nebezpečí, chřestýš vyrazil z terária a sjel rovnou na podlahu - pěkný macek, přes metr dlouhý se zlověstně zaklikatil uprostřed pokoje , pak se částečně stočil, mírně vztyčel hlavu, ale o to víc ocas, kterým rozezněl zlověstný i varující zvuk.... Další horká chvíle nejen pro mě, ale i pro Tomáše. Co teď? Zmocnily se mě ještě navíc výčitky svědomí.... tohle všechno jsem způsobila jen svojí blbostí a zbrklostí.
Zkušený chovatel hadů zareagoval pohotove: " Musíme ho uklidnit" - a had se ocitl pod víkem krabice od banánů. Snad ani ne po dvou minutách se utišil a nastalo poslední dějství dramatu - dostat chřestýše zpátky do terária.
"Můžu nějak pomoci?", zeptala jsem se trochu provinile a v té chvíli možná i hloupě. "Radši ne". Musím ho tam dostat sám. Jak a čím ho nabrat? Tomáš se rozhlédl po pokoji a hned si poradil - v protějším koutě jsou o stěnu opřené moje "francky", . Jejich opěrky výborně poslouží k opatrnému nabrání hada a vložení do terária - výrobce holí by se asi podivil, k čemu jsou také dobré.. Se zatajeným dechem pozoruji Tomáše jak obratně si počíná - díky jeho přesným a účelným pohybům se chřestýš vrací do terária. Jinak bych o tomto dobrodružství už asi nikdy nenapsala.....
Usmáty_autor
30. 03. 2006
Usmáty_autor - děkuji za milou návštěvu, tip i čas, který věnuješ mým dílkům :-))) Zážitek to byl opravdu silný - nejednou jsem lezla po sluncem prohřátých kamenných sutích, abych uviděla zmiji, ale svojí těžkopádnější chůzí jsem ji patrně vyplašila, takže jsem byla zklamána. Ale s hady v přírodě jsem se také setkala, většinou nečekaně, a byl to pro mě vždycky skvělý zážitek - prostě to se ve mně ozve přírodovědec :-)))
Usmáty_autor
30. 03. 2006
jakmile píšeš o nějakém Tomášovi, hned mě to zajímá víc:) tedy popravdě, ještě že to dobře dopadlo, bála jsem se s tebou:)
tak to byl opravdu zajímavý a poučný zázitek......hlavní je nemít strach, jinak by to had i jiné zvíre vycítilo a zaútočilo.....ale treba ne, treba rozlisují neprítele i mezi lidma, kdo jaký je, jsou moudrejší, nez my......
a tip, bylo to zajímavé, nedávno jsem v televizi viděla, jak krmili hada, dali mu do terária potkana a on prý neměl z hada strach - ten ho nesezral, tak potkana zas vyndali....had prý ho sezere jen, kdyz ta mys má strach..........
andromeda
děkuji za milé zastavení i tip i za informaci, to je hodně zajímavé. Něco na tom bude - kořist je ulovena, když se pohybuje - někdy pomůže malá lest - póza mrtvého brouka. A nebojácnost dělá asi také hodně, potkani jsou pověstní, že se nebojí...
Teda si řikám sakra štěstí, myslím, že zrovna chřestíž je jeden z mála hadů co je opravdu agresivní, tedy útočí místo aby utíkal, jinak, sám mám doma hady teda už jen jednoho, a těď ho má brácha spíž, je to užovka okolo 2m, čtyřpruhá tušim...
Sen je albín korálovky, nebo korálovce( ale to radši tu užovku), jinak super foto, a příhoda pobavila, viz lovec krokodílů...Jinak nejdrsnějc vipadá had před svlékáním má takový šedý zamlžený oči fakt super doporučüju to někde vychytat, Jo jinak osobně v lese bych radši potkal užovku je mnohem hezčí než zmije, barevnější:-)
Aiscis
děkuji za milé zastavení a zajímavé informace, hada před svlékáním jsem zatím neměla možnost pozorovat. Užovka má hezčí a výraznější barvy. Na Slovensku jsem viděla užovku stromovou a u Dunaje užovku podplamatou, která byla menší, ale hodně tmavá, téměř černá a o to více vynikly její půlměsíce :-)))
tam kde jsem si ulevoval je starej zatopenej lom. samej kamen břízky a tak. byl jsem na houbách, takže ráno. hadi jsou pomalí zrána a proto to syčení pod prdelí.
Janičko, ty ještě začneš psát detektivky, tato příhoda k ní daleko nemá. Ale pochválím, jak jsi to napsala, věcně a přitom tam neschází i ta trocha tvého zaujetí přírodou. A protože ji rozumíš, nenapadlo tě nic zveličovat.
Mimochodem, můj syn byl patrně v minulém životě hadem a zřejmě se poučil, už není nebezpečný.
Tip a výběr - výběr za to, že ve zvolené kategorii jsi psala věrohodně a s napětím.
Sonor
:-))) no jasně, když byli vyrušeni, dávali svou nelibost najevo syčením - je to varování
a2a2a
Jirko, děkuji za návštěvu, milou kritiku, ohodnocení tipem a dokonce i výběrem. Četla jsem a slyšela mnohé záměrně zveličované historky o útočnosti a nebezpečnosti hadů i jiných živočichů snad proto, aby byly napínavé. Bohužel takové zkreslování skutečnosti bylo hadům jen na škodu, protože lidi je pak často ze strachu ubíjeli. Had zaútočí na člověka jen tehdy, cítí-li se bezprostředně ohrožen a nemá možnost úniku. Jistým varováním při nebezpečí je i varovný postoj - vztyčená hlava a syčení, u chřestýše charakteristický chřestivý zvuk.
Tato příhoda se mi stala před devíti lety a byla pro mě i poučením, abych při svém zápalu pro něco nebyla zbrklá a nezapomínala na opatrnost
finarfin - děkuji za návštěvu i tip
Zlý_wětry_vod_řeky
11. 11. 2005
milej a poučnej příběh .... :) *
posílám obrázek, který sice moc nesouvisí, ale taky je takovej mexickej, tak snad udělá radost .... :)
Za hvězdu první velikosti mezi kulovitými obry je považován zcela jistě Echinocactus grusonii – žlutotrnná koule, které se v Mexiku roztomile a poeticky přezdívá "la silla de la suegra" neboli židle pro tchýni. V pěstírnách na Kanárských ostrovech či v Holandsku, ve všech botanických zahradách i ve sbírkách amatérů je určitě nejrozšířenějším kaktusem vůbec, přitom však na původních nalezištích je dnes už velice vzácný.
Za hvězdu první velikosti mezi kulovitými obry je považován zcela jistě Echinocactus grusonii – žlutotrnná koule, které se v Mexiku roztomile a poeticky přezdívá "la silla de la suegra" neboli židle pro tchýni. V pěstírnách na Kanárských ostrovech či v Holandsku, ve všech botanických zahradách i ve sbírkách amatérů je určitě nejrozšířenějším kaktusem vůbec, přitom však na původních nalezištích je dnes už velice vzácný.
Yarie
děkuji za návštěvu, tip a nádherný obrázek zajímavého kaktusu i s podrobnými informacemi. Zaujal mě a potěšil moc... zajímavý je i latinský název Echinocactus.... vybavil se mi název trochu jiné rostliny Echinacea z čeledi hvězdnicovitých.... podobnost názvů bude zřejmě ve tvaru trnů připomínajících hvězdice.... mexická přezdívka je trefná, tchýně to mají těžké na celém světě:-)))
Craerassy - :-))) díky za milé zastavení i tip :
tak se někdy v teplém létě stav, slepejši a ještěrky mi nahřívají se kolem studny a hnízda pod kameny nacházím ..........
pozorovatel
10. 11. 2005
jojo, někdy hezké, ale někdy i lekavé, když jiní příslušníci obydlí neví .... "není to zmije?" ......... ale je to fajn pocit, že tu Příroda bydlí s námi a ještěrka když ocásek upustí ... smutek zastře tu krásu ...
pozorovatel - díky za návštěvu a kritiku, s kategorií jsem si sama nebyla jista, změním ji
pozorovatel
10. 11. 2005
Eg_Ar_11 - i já mám moc hezký pocit, když je tu Příroda s námi... :-)))
pozorovatel - vpohodě, měj se krásně :-)))
Moc jsem se s hady nesetkala ,ale můj pes ano, a pak jsme vyhledali nemocnici,kerá byla jen pro lidi a dalo nám dost zabrat přemluvit pana doktora, aby mu dal spásnou záchrannou injekci.
tak schválně, kdo z Vás sral v lese a v tom nejlepším mu něco zasyčelo pod řití?
pozorovatel - ty to nějak bereš moc pionýrsky na můj vkus....ses zbláznil?...:)))
pozorovatel
10. 11. 2005
radši nekritizuj a pořádně piš...kritizují jen ti , kteří neumí, to je známá věc...:))
kritika je věda
pozorovatel
10. 11. 2005
že se tu můžu vytahovat....:))))
ale tak může se debatit když se chce a když tom někdo stojí.. ale ne pionýrsky, obyčejně, lidsky s citem a s úctou, neboť těm lidem nevidíme do očí...
a pak, myslím že psát se člověk nenaučí takto, jen sám a sám sám, má li dáno....))
že se tu můžu vytahovat....:))))
ale tak může se debatit když se chce a když tom někdo stojí.. ale ne pionýrsky, obyčejně, lidsky s citem a s úctou, neboť těm lidem nevidíme do očí...
a pak, myslím že psát se člověk nenaučí takto, jen sám a sám sám, má li dáno....))
pozorovatel
10. 11. 2005
sám a sám - psát číst...a žít a a a
ty debaty to je jen tak jaksi navíc....
chat s básničkama to vidím jako nejtrefnější definic písmáka.....:)))
pozorovatel
10. 11. 2005
mně vadí když chceš moc tlačit na pilu a příliš řešit, když je to u kámošů tak je mi to fuk....
pozorovatel
10. 11. 2005pozorovatel
10. 11. 2005
no to že ti vadí kategorie až takto.....:))))))
boše boše.....pionýre
sračku sis odpustit mohl, chlapče..ale víš, ža kdybych tě neměla ráda, tak se s tebou vůbec nebavím....
pozorovatel
10. 11. 2005
no tam na to nemám nervy,,,jen že jsem dostala avi odtam...
je vulgární to slovo a k vesu se prostě nehodí..je neúměrný..
howgh
ke mně možná jo...:))
že si to ty
a navíc se mi opravdu líbí jak to vesu napsala..měla o čem a udělala to dobře.
kvetanov - díky za milé zastavení a slova
Sonor - :-))) hada vyplaší už jen samotné kroky
je to takový romantický trajdání s pocitem poznání obrázků z útržků těch "hezkejch" snů o cestování ..*
.... chřestýš se vrací do terária ....
Happy end prima
Eg_Ar_11
pro mě to setkání s pravým "Mexičanem" byl úžasný zážitek, takové prožité dobrodružství patří ke koloritu přírodovědce a cestovatele. Díky za milé zastavení i tip
tohle se stát mě tak nevím
bojím se hadů !!!
:-)
tip * - za povídku (i za přežití) :-)
vesu teda ty jsi ďábel.....)))
mě by tam nikdo nedostal
dobře jsi to napsala, jo..
t
Přečetla jedním dechem. Nádherně napsáno! Ale skutečnost musela být dost hrozná. T**************
Lucie_Plocová
09. 11. 2005
Eg_Ar_11, hai_mal, dadíková, Maxima_Gali, Hessulim, Diana, Lucie_Plocová
děkuji Vám za milé zastavení, slovíčka i tipy. Zajímá mě všechno v přírodě, tedy i hadi, kteří jsou tajemní a velmi plaší - kolikrát jsem si přála vidět vyhřívající se zmiji na kamení, lezla jsem za tímto zážitkem po kamenných sutích, ale marně - moje těžkopádné kroky zmije vyplašily. Ale nakonec jsem se s nimi setkala několikrát ve Středohoří a patřilo to většinou ke \"zlatému hřebu\" našeho výletu. Příhoda s chřestýšem byla skutečně mimořádně dramatická, naštěstí skončila dobře.
Lucie_Plocová - máš pravdu, instinktivní jednání u zvířat v zajetí přetrvává, ale já jsem se k hadovi přiblížila doslova ze zbrklého a živelného nadšení, že konečně mohu pozorovat hada hodně zblízka
šmarja já se hadům vyhejbám seč můžu...:)))
vesu obdiv, ale to se s tím člověk narodí že...
asi ano, měli jsme doma prastarý Kobrův atlas plazů a ryb a já už jako dítě jsem si hady ráda prohlížela a zajímalo mě, kde žijí. V ZOO jsem bývala obvykle zklamána tím, že hadi většinou spali... Vzpomínám si, jak kdysi jedna kolegyně v práci vyprávěla, že někde v Podkrkonoší narazila na stočenou zmiji, byl to pro ni děsivý zážitek, V duchu jsem jí toto setkání záviděla... bylo to v době, kdy já ne a ne ve volné přírodě narazit na hada
když narazím na hada tak peláším až se za mnou práší a půl hodiny se třesu a řvu....))))
Kárám Tomáše!! Nechat ženskou s hadem o samotě mívá nedozírné následky - už od počátku lidstva:))*
kouzelná_květinka
09. 11. 2005
dóbdrý:-)mi to připomělo, jak jsem kdysi stejně držela 4-metrovou krajtu:-) *
vesuvanko, můj kamarád pěstuje hady. Má jich doma cca přes 1000 ks. Dcerka tam chodí občas na výpomoc. Jedná se hlavně o korálovky, nicméně respekt z nich mám stejný. Dříve jsem na hadíka nemohla ani sáhnout, teď už máme doma Bohouše, který je miláčkem rodiny. Nedávno mi ho dcerka pro svou radost zamotala do telefonní šňůry a poté mi zprostředkovala hovor s maminkou. Jak příšerně jsem se vyděsila....asi nemusím popisovat :o))) A to se jedná pouze o tkaničku a žádnou jedulku.
Jsem ráda, že u Tebe vše dobře dopadlo....tip
Nedávný zážitek z plzeňské ZOO: hned za sklem tam ležela nějaká strrrašně dlouhá a tlustá potvora, hroznýš nebo krajta, už nevím, a já jsem se ji, s nosem na skle, rozhodl hypnotizovat... a tak jsme se tam tak pět minut navzájem, čumák na čumák, hypnotizovali, až najednou... had ve zlomku vteřiny vyrazil hlavou proti mě, ohromná rána, naštěstí sklo vydrželo, ale já byl na infarkt a když přiběhli zřízenci, co se to stalo, nebyl jsem ani schopný odejít...
no to jsou historky...běhá mi mráz po zádech...ale jak mě to sem táhne...:))
Taky mám pocit, že na vině téhle situace, co jsi zažila, byl Tomáš. Jinak sama za sebe mohu říci, že jsem na různých výstavách chovala hady, nejedovaté, velikou krajtu tygrovanou nebo itou, teď už nevím a ještě nějaké malé neškodné užovky korálovky. Jsou moc příjemné na omak a ta krajta se mi omotala kolem krku, pan majitel říkal, ať se nebojím, tak jsem se nebála, i když byla kolem 2 metrů veliká. Pán říkal, že je to mazlík a byl. Ten límec mi pak sundával asi 10 minut. Nevím, čím jsem si tu přítulnost zasloužila, i hadí pán se divil. Taky jsem viděla obrovskou krásně klikatou zmiji v lese po krupobití, byla nějaká podchlazená a moc nereagovala, jen tak nešťastně komíhala hlavou, když jsem si ji okukovala docela zblízka. Bylo mi jí líto, okukovala jsem ji pozorně proto, že se usadila u stromu zároveň s asi pěti hřiby a já ty hřiby chtěla, tak jsem dlouhým klacíkem testovala tu zmiji, ale jemně, byla ráda, že je ráda, já sesbírala svoje houby, donesla je do chaty a přivedla zbytek rodiny, ať se jdou taky podívat. Dětem jsem oblékla pro jistotu holínky. Tatínkovi - manželovi jsem holínky oblékat nemusela, neboť má velký respekt před hady a ostatní podobnou havětí(nerada to říkám, ale štítí se jich a tedy do naší všechnazvířatamilujícího zbytku rodiny nezapadá :-))) ) a okukuje ze zásady tak asi z 10 metrů. Byl to jedinečný zážitek, další den už tam zmije nebyla, tak snad to krupobití přežila. Za Tvé zajímavé povídání dávám - T
Smetiprach
09. 11. 2005
dadíková
díky, těší mě, že Tě další příběhy o hadech přitahují :-)))
Pacer, kouzelná_květinka, Lotoska, Maxima_Gali. Lotoska, Sarrah, maartin, fungus2, Markel, Loutka, Zuzulínka
děkuji Vám za milé zastavení, tipy a zajímavé příběhy o Vašich setkáních s hady, jsem mile překvapena kolik příznivců hadů tu máme :-)))
Pacer - to není jen tak, - žena a had, z toho se vždycky něco vyvrbí :-)))
Lotoska
klobouk dolů - čtyřmetrovou krajtu - já jsem měla v rukou jenom menšího hroznýše a zajímavě zeleně zbarvenou čínskou užovku na jedné výstavě
Sarrah
korálovky jsou nádherné a Bohoušek, to je moc hezké a roztomilé jméno pro hada... žertovná příhoda mi připomněla jeden můj žertík, který jsem provedla. Koncem šedesátých let se začala prodávat v hračkářstvích různá gumová zvířátka a já jsem si koupila šedého hada, asi 30 cm dlouhého, kterému jsem ještě domalovala dost věrohodně k klikatou kresbu na hřbetu. Takto vylepšenou hračku jsem nosila omotanou kolem ruky jako náramek, a to i i v práci - při psaní na stroji se mi hádek na ruce docela pěkně pohyboval - čím rychleji jsem psala, tím byl i had čilejší ... byla jsem zabraná do práce, když najednou vešla vedoucí a zděšeně vykřikla "Fuj, fuj!!" a couvla.... nakonec jsme se tomu obě zasmály
maartin
vůbec se nedivím Tvému zděšení, to musel být šok, ještě, že to dobře dopadlo a sklo vydrželo nápor hada. Plzeňskou ZOO znám, chodívala jsem tam s dětmi před dvaceti lety, tehdy tam měli také obrovské krajty
Markel
hadi jsou příjemní na omak, ale nevím zda bych našla odvahu si nechat omotat krajtu kolem krku, asi bych měla strach, aby nezačala škrtit... Příběh se zmijí je zajímavý, je to možné, že byla podchlazená, zmije je normáln velmi plachá, plašší než užovka. První had, s nímž jsem se poprvé setkala ve volné přírodě byla užovka stromová na Slovensku.
Tohle snad není ani tak povídka, jako spíš popis jisté situace torchu kostrbatým slohem.
Na druhou stranu je moc fajn, že tě neuštkl, jinak bys dost možná přišla o nějakou tu končetinu.
Tom
Smetiprach , Arienalia - díky za návštěvu, milá slova i tip
MeTB
díky za návštěvu a kritiku. Také jsem váhala zda dílko zařadit mezi povídky anebo "ostatní" , povídky nepíši, ale tato příhoda, i když staršího data, si o napsání přímo říkala.... pokud by mě chřestýš uštknul, skončilo by to mnohem hůř než ztrátou končetiny.....