Návrat do parku na Žofíně

A vážně neumím vyjádřit, jak to bylo úžasné

Když jsem se vrátila na tohle místo

A mohla zase plakat, tentokráte sama

Ale já neuronila ani slzu

Jen se smála na okolní svět

Na slunce, milence, psy, důchodce a námořníky

A vážně jsem vypadala jak nějaká umělkyně

Kolem bylo babí léto, nažloutlé stromy a zvířená voda

Seděla jsem tam, jak včera, místo bylo vyhřáté odpoledním sluncem

Srdce bylo vyhřáté jakýmsi náhlým přívalem lásky

Ke světu, k životu, ke všemu okolo a hlavně k tobě