Včera

Ve světle lampy tančil vzduch a splétal ruce s bolestí

Šla jsem tiše z kroužku, co měl být mou cestou k budoucnosti

laskavou tmou

inkoustově černou

Na nebi se třpytily hvězdy a

nekonečným prostorem plachtil Měsíc

tak dokonalý

jako Ty...

Zkřehlými prsty jsem svírala v ruce Etudy a trousila stránky

Nikdo je však nesbíral

Nikdo nebyl, kdo by je posbíral

Nikdo nechtěl

 

Pořád jsem se otáčela

Jestli nejde

jako tehdy

tiše za mnou

Nešel

Jen vzduch tančil dál

a splétal ruce s bolestí

 

Proč je všude tolik aut?

Proč je všude tolik lidí?

Proč tu není on,

co měl jít za mnou?

Proč srdce tak bolí?

Proč vzduch pořád tančí

a splétá ruce s bolestí?

Proč bolest s takovou těžkostí

dopadá do hromady listí v srdci?

 

Ve smutné budově září světlo

Třídě 2.B to světlo patří

v ní se procházejí rodiče

smutni ze svých dětí

Pamatuji si, jak nám to řekla mladá slečna profesorka, a pak třídní

Nejste nic!!!!

 

Seškrábaná vrstva srdce

osamělé umrzající tělo

domov je ještě pět minut cesty

Nechtělo se mi jít

bez něj

Péťa měl pravdu - pro tebe je láska všechno, pokud nemáš lásku, nic jiného se ti nedaří, nechceš aby se ti to dařilo... tak nějak to řekl

mě ve 14ti letech

Nahrbeně procházeje alejí stromů křečovitě svírala jsem to, co z Etud zbylo

z Etud života

Zbyly už jen tři listy

- Ty

- neúspěch

- smrt

a vzduch už netančil

a nesplétal ruce s bolestí

plakal

---