Měsíčná-pruhované slunce, dlouhý nos, kaskáda, netrpělivost

Na Měsíci nejsou jen krátery, ne, ne, jsou tam hory a údolí, savany, pouště, stepi, ale jiné než tady dole. Nádherné barevné druhy květin plné podivného voňavého pylu, co chutná jako nektar.Rozlehlá tmavá jezera, jejichž voda je spíše jako divoké zvíře, někdy se líně převaluje, vrní, jindy se nakrčí k útoku, zakusuje se do souše a jindy zase mělce kaskádovitě splývá údolími, roztahuje se do nekonečna, obaluje kamení, zalézá do trhlin, schovává se. Na Měsíci je všechno krásné, i ty nejstrašlivější věci, co číhají pod kameny, šustí sametovými křídly a zní to tesklivě ladně, křehce jako balet před smrtí.

Svět odtud vypadá pustě, žádná modrá, jen šeď, mlžné nic zaobalené v tušení a očekávání. I Slunce vypadá jinak, žijeme v klamu, nebo se Slunce tváří ke každé planetě jinak, hraje si s námi a my se necháme, protože nevíme, že existují i jiné možnosti.

-co to říkáte, můj drahý, vždyť blouzníte. Z pod klobouku vám stéká pramínek krve. Jste zraněn, příteli?

Nic co stojí za zmínku.

-třesete se jako v horečce, neměl byste…

Zdá se mi to, nebo si ze mě Slunce zase utahuje? Ty černé zebří pruhy? Nebo je to temný plášť, co jej zakrývá? Tmí se? Slepota ani noc mě nezastaví. Mám schůzku. Jsem očekáván.

-lehněte si raději, zavolám lékaře

Povím ji všechno, nejen o Měsíci.

-ta rána na hlavě je strašlivá, můj drahý Cyrano

Promiňte, zapovídal jsem se, spěchám…musím…za ní…tam nahoru…do nebe.