Listopadová

Klaksony v kolonách na magistrále
v symfonii noci zní dokonale.
Když zrovna není mlha, aspoň leje.
V metru se kupí smutné obličeje.
Každý má starosti doma i v práci.
Padají třísky, když stromy se kácí.

V lese je hřbitovní ticho,
po ránu mrazivý chlad,
v poledne večerní přítmí.
Přichází listopad.

Praha se nervózně ve smogu ztrácí.
Povinnost volá a není čas hrát si.
Skřípají brzy a spojka se pálí,
u krajnice leží ti, co už to vzdali.
V autobuse lidí jak v Indii krav,
milion a sto tisíc šedivých hlav.

V lese je hřbitovní ticho,
po ránu mrazivý chlad,
v poledne večerní přítmí.
Přichází listopad.

Než bych si přikládal pistoli k spánku,
radši si zpívám o štěstí z heřmánku.
Chléb s medem k snídani tak sladce chutná,
že žádná nezbytnost už není nutná.
Vždyť slunce za mraky i v mlze září,
tak proč mít v duši tmu a bolest v tváři...

I když je hřbitovní ticho,
po ránu mrazivý chlad,
v poledne večerní přítmí,
mám listopad rád.