Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSVĚT ZA ZDÍ-4
17. 09. 2007
0
2
1690
Autor
fungus2
Část čtvrtá
Početná skupina jezdců jela zvlněnou krajinou, na niž rostlo jen pár nízkých houštin. Před nimi ve vzduchu létal dravec Oro, jenž patřil mágu Ykanu a měl je dovést k místu, na němž byla ukryta truhla s démonem zla. Ke stejnému místu také směřovala výprava Navarů v čele s navarským králem, který se chtěl oné truhly zmocnit, zaklínadlem démona vypustit a stát se jeho pánem.
Asim střídavě hleděl na dravce i na vlnitou krajinu. Ta se skládala z mnoha větších, či menších kopečků a připomínala vlny na moři.
„Kolik těch kopců a kopečků ještě přejedeme?“ mínil tázavě Asim.
„Asi ještě hodně. Tobě se tenhle kraj nelíbí, že,“ řekl Imar.
„Mám jen vobavu, že se náhle na nějakým kopci vobjeví oblaka zvířenýho prachu a vrhne se na nás horda nějakejch bojovníků.“
„S tím musíte počítat. Ale určitě by nás za včas varoval Oro a nebo naše hlídky.“
„O Ora nesmíme přijít. Nebo tady v týhle zemi budeme ztraceni.“
„Myslím, že z něho Ykan nevychoval jen normálního dravce. Ten se o sebe dokáže postarat.“
Ráz krajiny se nezměnil ani za několik hodin jízdy. Slunce nemilosrdně pálilo z blankytně modré oblohy, přičemž stíny jezdců a koní byly minimální.
„Hele, něco se děje. Koně začínají být nervózní,“ řekl Asim poté, co nejen jeho kůň začal jevit známky neklidu.
„Že by to bylo tím šíleným horkem?“ pronesl tázavě Imar.
„To se mi nezdá. V tom bude něco jinýho!“ vyhrkl Asim, přičemž kůň zaržal a postavil se na zadní. Ve stejný okamžik se ozvaly i varovné výkřiky z oblohy, na níž sem a tam poletoval dravec.
„I Oro je vyděšenej!“ řekl Asim a rychle se rozhlížel všemi směry po krajině. Současně spatřil, jak k nim tryskem jede dvojice jezdců. Jednalo se o dva muže na hlídce a ještě, než oba muži k nim přijeli, tak jeden z dálky počal křičet. „Valí se sem nějaká černá mlha!“
„To je mlha smrti!“ vyhrkl na spínajícím se koni Imar.
„Mlha smrti!? Vo ní jsem nikdy neslyšel!“ mínil Asim.
„Ta kamenná zeď byla obry postavená taky kvůli týhle mlze. Ta se právě občas přivalila do našeho království. A kudy se přehnala, tam za sebou zanechala černou krajinu. A vše živé zahubila!“ pronesl zděšeně Imar, načež vytřeštil oči. V dálce se totiž několik kopců zahalilo do zlověstné tmy.
„Podívej! To je vona!“ vysoukal ze sebe a ukázal na ony kopce.
Asim pohlédl stejným směrem a pobledl v obličeji.
„Svolej rychle vostatní muže z hlídky!“ křikl poté na vojáka, co měl při sobě lesní roh a ten hned na něho troubil. Zanedlouho se z různých stran sjížděli jezdci.
Dravec Oro létal těsně nad hlavami bojovníků a vydával hlasité zvuky. Přitom se Asima zmocnil zvláštní pocit, načež ke svému překvapení, jakoby ve své hlavě uslyšel hlas mága Ykana.
„Jeďte rychle za Orem!“
„Rychle všichni za Orem!“ vykřikl na muže na spínajících se koních. Zároveň se zadíval na krajinu, na níž černá mlha zahalila další kopce. Současně postřehl, jak před ní prchá velké množství zvířat i ptáků. Oro letěl několik metrů nad zemí a za ním jelo velké množství jezdců.
„Koně jsou unavený! Dlouho nevydrží takovýhle tempo!“ ozval se Imar, který jel vedle Asima.
„Nemáme jinou možnost!“ řekl Asim, načež se ohlédl za sebe, aby přes postavy mužů na koních, a za nimi zvířený prach, viděl děsivě černou tmu.
KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI
2 názory
já jen jako tuhle sérii teda tak pročítám, a jen tak průběžně bych poznamenal, esli můžu,že jako maličko e mi zdá nepřirozená nespisovnost v těch dialozích, páč se tam místama zas míchá se spisovností
Tobě se tenhle kraj nelíbí, že,“ - tak na konci týhle věty bych očekával otazník žejo, ale tak drobnost a s hodnocením nějaký originálnosti, příběhu si samo sebou počkám až na konec a je dobře že se tam začalo jako něco dít s tou mlhou, páč už to chtělo akci