Něco mafie...

Sem tak kráčela jednou za Marionem, jako, von má chajdu v zelným poli. Sem prostě chtěla lupeny, ne? Za jednu prácičku s betonovejma botama pro Frankieho Práskače. Tak tam du, O.K., dostanu to těsto do fajnovýho kufříku z nějakýho malýho butiku na West Side. Byl to podobnej, jako Jolly zvanej Kuřák míval, víte, von byl trochu na chlapečky. No, prostě, jako Jolly Kuřák měl, když ho tenkrát voddělali v tý garáži u přístavu.

Tak valím zacálovat dluhy Mokrýmu Budymu, a přede mnou Johnny, co byl jednou v Sant Quentinu, či kde. Pak, jakože: ,,Hey, Annie, hoď sem nějaký žito, já ti to vrátím, fákty, nebo vodkrágluju pár lidí, čistě pro tebe.´´                                                                                                        Já, jakože na něj dlabu, tak tam do mě hučel ještě asi milion let, až se nafouk jako mrtvola v řece a začal mi vyhrožovat, jakože budu mrtvá dřív než padnu k zemi a tak. Pak prostě, sprostě vzal ten kufřík, jako vystřiženej z Jollyho galantérky a začal po něm skákat a vyhazoval mý lupení! Sem mu teda řekla, že tohohle nechá a pobere ty lováče, nebo mu prošpikuju pajšl volovem. Začal řvát, že se dá teda k poldům a bude práskat. ,,Tak to bude kmotr rád, Johnny. A budeš práskat leda rybám.´´                                                                    Prej že je mu to buřt, a peče na to, a pojede do Egropy. To už mi teda fakt voprudil zadek, že se bude jako somrovat, tak sem mu do mozku vložila kulku z mé pistoly. A jestli nedostal gangrénu, tak žije dodnes.