Ó Nadjo!!!

Lásko...

Ó Nadjo, jak jen jsi má, tvá líčka, tvoje kolena, když jsi včera za mnou šla, do postele po čtyrech, něvědělas, že činíš mi svou hebkou mluvou potěchu, očima, co jen ty máš, loudilas mi pod deku, ráda bys mrkvičku pro tvou malou hubičku a také jsi ji skoro dostala, chvilku žmoulala, malinkejma zoubkama. O tobě musím básnit teď, dneska totiž tady chcípnul pes, vzpomněl jsem si a už zase stojí zato snít, o tvých něžných dotycích. Až ti zítra v chlívku žrádlo dám, nebudu už sám, když se na tě podívám a pomyslím si, že v Popovicích mají zlaté pivečko, ale já mám víc, moje Nadjicko, z chlívku nejmilejší kozičko.

---