Hrdinný rytíř Kos II

comming soon

Leč ticho kolkol, ticho koldokol a chrabru reku mysl popadla a popěvek mu žalný se rtu spad a zdobil kdoule v bláto sšlapané, a kam dosed, kvítek rozrazil, a jako loď svou brázdu nechává, za Kosem se táhla pěna sněženek, a čím smutněji svou píseň vil, blížeji se blížil konci lesa a takto bolestí svou spoután vjel do polí a luk a úhor ozářený lunou křížil, míjeje brav spící, doháněje nuzný stín.
Salaš. A v ní - bard. Kos s koně - za ním. Stařec - jíním věnčený, líce mramor, brada sníh, rozzvučelé varyto. Oko kalné, sivé obočí, ruka kostná, víno ve měchu. Jizba ostíněna ohněm, stařec sám.
"Vítej, pane, byť tě nevidím, ač třas v těle, v mysli červ, očekávám tebe a tvůj kůň, usedni a popij, spočiň po cestě. Ti o chrabřích recích," vece, "budu pět. Vyslyš mne a pouvažuj o tom, co ti řku."

to be continued...

---